Dva krát dva metry

7. dubna 2010 v 7:57 | AngelD |  Jednorázovky
Moje další jednorázovka, je psána formou dopisu a zase (kupodivu) depresivní! Ty vole, já jinak ani ty jednorázovky psát neumím, nebo co! :D, No to je fuk, však nepršíí xD


Dva krát dva metry


Čas ani místo nejsou důležité

Milý pane Milovníku,

Tady máš svůj uděl, tak si to zapamatuj.
Ale možná bych tě teď měla nechat jít, možná si to doopravdy zasloužíš - co já vím -, ale ty jsi mě zradil. Nechal si mě tu samotnou a zraněnou, bez duše. Byla jsem pouhá chodící mrtvola, jenže ty si na to nebral ohledy, nechal si mě zemřít, dovolil jsi, ať moje odejde.
Ale začneme od začátku - nejdřív si pro mě udělal první poslední, choval ses, jako bych byla tou jedinou. Tvůj dokonalý úsměv, odhalující zářivě bíle zuby, tvoje dokonalá postava, svaly které se ti rýsovaly pod upnutým kašmírovým svetrem, tvoje jasně zelené oči, které mi vyrážely dech a tmavě hnědé vlasy - ostříhané na ježka -, se kterými jsem si tak často hrála,- to všechno, od prvního do posledního, to všechno byla lež. A já teď už vím, že to jak vypadáš, vůbec není důležité.
Ale no tak, nebuďme pesimisti: Užil sis to aspoň se mnou? Byla jsem ti v posteli dobrá?!
Víš nikdy už to nepůjde vrátit zpátky, ale ten pocit, ten pocit, že ti teď můžu všechno oplatit, to je doopravdy slast. A ty ani nemáš soucit s takovým člověkem.
Jednou chybu, kterou si udělal, byla ta, že sis vybral mě. Ano jsem divoká, nezkrotná, ale měl si potom počítat z důsledky. Já nikdy neodpouštím, nikdy to nenechám jen tak běžet, takže teď se tu krč na zemi, jako krysa a doufej, že tě někdo přijde zachránit. Ale nepřijde…, jsi můj vězeň, navěky.
Tak dej světu, který jsi znal, sbohem!
Možná tě budou hledat; možná bude tvoje žena, volat tvé jméno; možná se tvým dětem bude stýskat po tátovi; ale možná, možná jím bude mnohem lépe, bez tebe, kdo ví.
Tvoje milenky si najdou jiného pracháče, co já vím, třeba tvého nejlepšího kamaráda, stejně už se sním párkrát za tvými zády vyspaly, nebo nějakého starého dědu, který už už zemře.
Vážně, nemá smysl brečet nad rozlitým mlékem.
Dívej se na to z té lepší stránky; už je to hodně let, co jsme se naposledy viděli a já tě mám pořád v srdci. Pořád tě miluju, pořád tě nenávidím.
Takže nejsme nakonec jediná, která o tebe doopravdy stojí? Užij si tuhle chvíli, kdy s tebou mluvím, neboť zanedlouho poznáš, co je to být sám. Být v cele dva krát dva metry, s špinavými stěnami úplně bez pomoci, bez nikoho, v samotě.
Ale neboj se - neumřeš rychle, budeš jíst, budeš pít, nebudeš tam mít žádný nastroj aby ses mi mohl zabít, nic takového. Na to si dám pozor. Budeš nahý ve své cele, kde nebude nic, čím by sis mohl ublížit.
Promiň, ale nechci ti to zlehčovat.
A až vyjdeš - až vyjdeš, bude z tebe jiný člověk. Budeš stejně divoký a nespoutaný, jako já. Smysly se ti zostří, duše zesilní. Budeš stejně chladnokrevný a budeš mě chtít zabít.
A budeš mě milovat - protože já jsem ta, která tě osvobodila.
Bude na tobě, jak se rozhodneš, ale moje pomsta bude dokonána, budeš vázaný na mě, jako já na tebe.
Je tak jednoduché říct ne, tak jednoduché představit si to, že? Taky pěkně děsivé, ale co na tom, když to nedokážu, co na tom, když vím, že se to nikdy nestane. Můj plán má jediný háček - neuskuteční se.
Přestože si ve mně zničil tu osobu, kterou jsem byla, stejně si našla cestu zpátky, stejně mi teď zabrání, udělat to co chci, jako mi tehdy zabránila, zabít tě.
Bolí to víš? Ani si to nedokážeš představit. Ostatně, v tom je přece smysl života - v bolesti.
Ale copak to nikdo nikdy nepochopí? Copak je mi souzeno pouze snít?
Každý den věřím, že se vrátíš, že si lehneš ke mně do postele, když budu spát a budeš mi do uší šeptat sladká slova.
Možná bych ti dokonce odpustila.
Ale ty ne - máš svůj život a já teď mám svůj.
Ale nezapomeň na mě, sleduju tě z povzdálí…
Pořád tě sleduju, právě teď.
Čteš si můj dopis a krabatíš čelo, jak si to dělal vždycky, když se ti něco nelíbilo, když si měl strach. Dýcháš hluboce, pomalu. Slyšíš svůj srdeční rytmus, jak se ti vyšplhal nahoru, tvoje srdce bije tak silně, jako by ti mělo vyskočit z hrudi.
Až si to dočteš, dopis zmačkáš a vyhodíš, budeš se snažit zapomenout, ale nepůjde to. Zajdeš za manželkou, obejmeš jí a políbíš, začneš si hrát se svými dětmi.
Jenže já jsem noční tvor - bude se ti o mě v noci zdát.
Chápeš mě? Já jsem pořád tady…
…navždy…

…Tvá milovaná, ztracená láska…

P.S.-Jsem tady…
P.S.S.-…navždy…
P.S.S.S.-…s tebou…
P.S.S.S.S.-…tvůj úděl…
P.S.S.S.S.S.-…který nevidíš…
P.S.S.S.S.S.S -…neslyšíš...
P.S.S.S.S.S.S.S -…necítíš…
P.S.S.S.S.S.S.S.S -…nevnímáš…
P.S.S.S.S.S.S.S.S.S -…tak žij…
P.S.S.S.S.S.S.S.S.S.S -…znovu…
P.S.S.S.S.S S.S.S.S.S.S -…a tady…
P.S.S.S.S.S.S S.S.S.S.S.S -…v tuhle chvíli…
P.S.S.S.S.S.S.S S.S.S.S.S.S -…ztracená…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama