Půlnoční záře - úvod

7. dubna 2010 v 7:22 | AngelD |  Půlnoční záře
Hmm, tuhle kapitolovku mám docela ráda, kupodivu. Tady jde o upíry a vlkodlaky, lol, a nemyslete si, :D není to žádná věc typu Stmívaní, pěkně akce, krev a zabijárnááá xDxD, no dobře, zas tak moc ne xD A bude tam i láska, samo, to by jinak ani nešlo, ne?:D



Stalo se to skoro před půl stoletím. Téměř před 400 lety. To už je vážně nějaká ta doba, ale stejně - když jste upír zdají se vám stejné hodiny a roky. Nebo je to možná tím, že není na světě nikdo, kdo by mi by mi zpříjemnil okamžiky. Ale teď to bylo jiné. Do teď se válka zdála nevyhnutelná, ale v tuhle chvíli bych dala nevím co za to, aby před těmi čtyři sta lety vůbec nezačala. Nic z toho, co bývalo důležité, teď nemělo absolutně žádnou cenu. A může za to jedině on. Teda já, že jsem se do něj zamilovala… Jak je to možné? Vše za co jsem bojovala mi proklouzlo mezi prsty. Opravdu zapeklitá situace. Jediné, co mi zbývalo by mohlo být zničeno, jenže to já nedovolím. Nic mi nemůže zabránit, aby ho nechali žít, abych ho bránila do posledního dechu. Věděla jsem, že tím jdu proti své rodině, proti přirozenosti, ale osud mi nadiktoval tuhle cestu a já už neměla na výběr. Zamilovaný upír a vlkodlak… Co může být horšího?
Chtěla jsem zpátky své plány, svoji pověst. Dokončit to, co jsem začala, ale nemohla jsem. Ne teď a ani nikdy jindy. Na světě už neexistovalo nic, čeho bych nebyla schopná kvůli němu. Ani hněv starších se nezdál tak krutý, jako jeho bolest. Co jsem to proboha udělala? Zničím život jemu i sobě, ale už nebyl čas vrátit to zpátky. Nepomůžou žádné výčitky, žádná obvinění. Musím jít za ním a svět přenechat jiným. A jestli kvůli němu dnes zemřu… Bude to to nejlepší co jsem kdy udělala.
Jediná chyba by byla nebránit ho. To bych zničila celou mou duši, každou mou část. Propalovala bych si díru do vlastního těla. Rozpadala bych se na kousky a celou by mě zaplavila vina.
To bych nikdy neudělala. Nedokázala bych to.
Věděla jsem, že můžeme jen utíkat a nebo bojovat. Těžko říct, co je snazší. Ale já se budu snažit. Taky dokážu být pěkně nebezpečná, když chci. A naši nepřátele to vědí.
Takže co bude teď? Zhroutíme se do nicoty, nebo vyvázneme? Dokážeme bojovat, nebo utíkat? To jsem netušila, ale jedno bylo jisté.
Jestli on půjde do pekla… vyrazím hned za ním.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama