Vampire heart 1. díl

21. června 2010 v 23:29 | AngelD |  Vampire Heart
přináším Vám úplně novou originální tvorbu z mé hlavičky. Snad si přečtete:) Prosím o komentáře.

1. Chtěla jsem být pouze člověk…


Utíkala. Řítila se rušnými ulicemi města a zrychleně dýchala. Srdce měla až v krku, ale nezpomalovala, ba právě naopak, ještě zrychlila. Věděla, že je již blízko svému cíli. Uběhne ještě pár metrů a už uvidí zahrady bratrova domu. V tomhle horkém dusném dni to byl neskutečně těžký úkol.
Ještě malý kousek, řekla si a snažila se běžet, co nejrychleji, seč jí síly pomalu opouštěly.
Dlouhé hnědé vlasy jí vlály ve větru, školní uniforma se na ní lepila a po čele jí stékaly krůpějky potu. Své čokoládové oči měla neustále schované pod víčka, jak moc mrkala. Ale v tuhle chvíli ji nic nemohlo zastavit.
Najednou se před ní rozprostřel nádherný pohled, na vilu La Rose a její přilehlé pozemky. V slunečném, horkém odpoledni, to opravdu vypadalo jako typická vila do telenovely. Vzdušná, kamenná a jednoduchá stavba, skvěle hodící se k španělskému pobřeží. Ona se tím však nezabývala a rychle proběhla zahrady, až dovnitř do domu. Teprve tam se zastavila a rozhlédla kolem sebe. Nikoho kolem sebe neviděla, tak se snažila vydýchat, ale i tak sem tam zakašlala.
"Slečno?" ozval se trochu nakřaplý hlas. Otočila hlavou a uviděla komorníma. Byl už docela starý a na vile sloužil už hezkou řádku let. Ona se zde s bratrem přestěhovala před rokem, ale přesto si toho milého starého pána oblíbila skoro jako dědečka.
"Jsem v pořádku," ujistila ho. "Nic mi není, jen jsem běžela celou cestu sem," usmála se.
"Víte jistě, že nic nepotřebujete?" nedal se odbýt.
"To je dobré, Joshepe, vážně-"
"Kyro," zvolal autoritativní hlas, který dívka ihned poznala. Patřil jejímu bratrovi, a tak se hned na něj s úsměvem otočila. Byl to vysoký, tmavovlasý mládenec s neuvěřitelně šedýma očima. Nebyli si podobní, ani vzhledem ani povahou. A matka příroda za to skutečně nemohla, jelikož ve skutečnosti sourozenci nebyli. Pouze Kyřin otec, tak často trávil svůj volný čas s tímhle malým sirotek, až se stal skoro součástí rodiny. A od doby, kdy zemřeli dívčini rodiče se o ni staral. Nebylo to zas tak těžké, neboť jim po sobě zanechali nemalé jmění.
"Kyro," zopakoval mladík. Ale tentokrát to znělo mnohem jemněji.
"Nii-sama*," znovu se usmála dívka a rovnou skočila bratrovi do náruče. Ten jí ochranitelsky objal.
"Ještě pořád mi tak říkáš? Už pěkně dlouho nebydlíme v Japonsku," řekl pobaveně.
"Já vím, ale už se toho asi nezbavím… A nii-sama, musím s tebou mluvit."
Mladík se díval do hloubky hnědých očí a nakonec přikývl.
"Dobře," souhlasil, "pojďme do mé pracovny. Joshepe, nechceme být rušeni, ano?"
"Jistě, pane Lukasi," přitakal stařík a odešel.

V pracovně si sedli naproti sobě za pracovní stůl. Mlčky se dívali jeden na druhého, dokud Kyra nečervenala a neuhnula pohledem jinam. Nevěděla proč, ale vždy se poslední dobou před bratrem cítila rozpačitá a nesvá. Když byli dětmi hráli si bez okolků na cokoliv je napadlo, ale od jisté doby… připadalo ji vše naprosto jiné. Cítila mezi nimi odstup, ale snažila se to zachovávat alespoň v malé míře, tak jak to bylo kdysi.
"Tak, co jsi chtěla?" zeptal se Lukas. Kyru polilo horko. Téma, o kterém se chystala hovořit, bylo doslova trapné. Ale prostě mu to musela říct.
"No totiž… jde o jednu záležitost," začala nervózně.
"A o jakou?" Usmál se Lukas.
"Nó, víš… Jeden kluk z naší školy - Marco - mě chce… mě prostě pozval do kina. Dne-"
Kyra nestačila ani doříct větu. Lukas vstal ze židle, napřáhl ruku a vrazil jí facku. Nečekala to a tak se jen vystrašeně dívala na svého bratra a rukou si držela postižené místo.
"Nii… -sama?" zmohla se konečně ke slovu. I když nedokázala nic smysluplnějšího než oslovit svého bratra. Lukas jí nikdy neuhodil, nikdy. I když mu před dvěma lety rozbila notebook, na kterém měl uložené všechno, na co mohla vzpomenout. Nebo když před rokem kouřila na záchodě ve škole a nachytali jí při tom. V podstatě od něj skoro neslyšela křivého slova. A teď ji uhodil. Proč? Nechápala jeho chování, na randění přece nebylo nic hrozného, nebo snad ano?
V Lukasovi to vřelo, byl naštvaný, až příliš, byť šlo o jedno blbé rande. A zuřivýma očima pozoroval Kyru. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, co vlastně udělal, ale pak jeho oči najednou zjemněli a zesmutněli. Pochopil, čeho se dopustil a bylo mu to viditelně líto.
Sklopil svůj pohled a obešel stůl až ke Kyře a vzal jí do náručí, která byla stále v šoku.
"Promiň, promiň, promiň," omlouval se stále dokola a konejšivě jí hladil po vlasech. Kyra ho opatrně objala. "Já, nechtěl, promiň. Já jen… Už nikdy tohle neříkej, ano? Nikdy!"
"Ale Nii-sama, co je na tom špatného?" odvážila se poznamenat dívka. Bratr ni zuřivě pohlédl.
"Co je na tom špatného?!" znovu pěnil. Jindy chladný muž nyní už dvakrát neovládl svoje pocity. "Jsi princezna, Kyro. Na nějaké randění bys měla zapomenout. Existují prostě věci, které si nemůžeš dovolit. A tohle patří mezi ně. Navíc, sama víš, že nejsi obyčejná princezna. Už si zaslíbená někomu jinému."
"Já to přece vím! Jen… tady stejně nikdo neví, kdo jsem. A vůbec, neutekli jsme z Japonska právě kvůli mé svatbě?" začala mu vytýkat Kyra.
Bratr ji pohladil po tváři a smířlivě vydechnul. "Prostě už to nikdy nechci slyšet z tvých úst, jasné?"
Kyra nebyla hloupá, ba naopak, věděla o sobě, že rozumem vyniká. Takže jí neušlo, jakou možnost jí Lukas dal. Může si randit jak chce, ale on o tom nesmí vědět. Usmála se na něj a už si v hlavě plánovala, co si dnes vezme na sebe na rande s Marcem.
Ve skutečnosti to byl první kluk, který jí kdy pozval na rande. Nebylo to tím, že by nebyla hezká, ba naopak krásou vynikala, ale bohužel se jí vždy lidé stranili. Připadala jim děsivá. Ve škole měla jen jednu přítelkyni, jinak se s ní nikdo moc nebavil. Dokonce o ní kolovaly pomluvy, že umí vyvolat duchy a má smlouvu se satanem. To byly báchorky, samozřejmě. Kyra na duchy, ani satana nevěřila. Ale, nemohla popřít, že byla vždy jiná a měla jisté "speciální" schopnosti. Jako například větší sílu, odolnost a rychlost, a aby tyto faktory uživila, musela dělat něco strašného. Pila lidskou krev. Upír. Kyra nesnášela tohle oslovení, zdálo se jí, že nahání zbytečně příliš velkou hrůzu. V dnešní době, už se lidé nemuseli upírů vůbec bát. Měli totiž svoje vlastní krevní banky a na lidi již zásadně neútočili. I když mohli byste najít ještě pár jedinců, kteří lidi loví, ale byla jich drtivá menšina.
Kyra byla upíří princeznou, ale nebyla sama. Existovalo deset královských rodin, seřazených podle důležitosti. Kyra byla potomkem desáté.
Poslední dobou, ale nepila skoro vůbec lidskou krev, a tak její schopnosti zeslábly skoro na úroveň člověka. To proto, aby je nenašli.
Lukas nebyl upír, ale člověk. Lépe řečeno lovec upírů. To mu zaručovalo delší život, než obyčejnému člověku a byl také silnější. Ale aby zabil upíra z královského rodu, na to by potřeboval mnohem víc. Ale proč žil s upíry, když jeho vlastní podstata, mu nakazovala tyto bytosti zabít? Kyra to nikdy nezjistila, protože bratr o tom nikdy moc nemluvil.
Jedno však bylo jisté, na to rande musela jít. Chtěla na něj jít, chtěla se cítit jako člověk a ne jako zrůda. Chtěla cítit všechny ty lidské emoce; neopodstatněný smích, nebo smutek. Lehké srdce, když se zamiluješ, slzy které ti máčí obličej a ty se přesto musíš usmívat. Snít o něm a těšit se s každé volné chvíle trávené s ním. Žít, milovat, nenávidět…
Kyra si přála prožívat vše jako opravdový člověk, tak procítěně, jak to upíři nedokážou. Odhodit chladnou logiku za záda a nechat se ve všem vést srdcem.
Chtěla být člověkem, bála se temnoty, kterou upíří život přinášel. Věděla, že dnes poprvé bratra zklame.

Hvězdy hrály na obloze na honěnou a měsíc jim už dělal rozzuřeného rozhodčího o poločase, než se s vily La Rose tiše vytratila jedna mladá dáma v minisukni…


*nii-sama = doslova ctihodný bratře. Japonské uctivé oslovení pro starší bratry.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andy Andy | E-mail | Web | 18. července 2010 v 22:59 | Reagovat

Tohle vypadá hooooodne zajímavě. prosím pokračuj. Jo a prosím přidej už tu slibovanou 7. kapitolku Půlnoční záře prosiiiiiim...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama