Vampire heart 2. díl

20. července 2010 v 19:23 | AngelD |  Vampire Heart
O něco kratší část, ale snad se bude líbit :)

2. (ne)Vydařené rande


Kyra se cítila zvláštně, vlastně dnes to bylo poprvé, co se vytratila z domu na tajné rande. Svědomí ji sice hryzalo, ale vzrušení bylo o mnoho větší. A navíc ten kluk, co jí pozval… Hotový lidský model. Sice byl trochu vyvedený s míry, když mu oznámila, že chce jít na půlnoční promítaní, ale souhlasil. Výběr filmu nechal na ní. Vlastně to bylo ironické, ale v kině zrovna hráli "Upíří romanci" a Kyra se rozhodla pro něj. Ráda se dívala na filmy, kde se herci snažili ze sebe udělat dávné krvavé příšery. Málokdo se ke skutečnosti byť jen přiblížil.
Marco na ní čekal před jednou z vil, ale ne přímo před La Rosa, protože Kyra měla dojem, že kdyby ho Lukas, coby jen jedním okem uviděl, roztrhal by ho na kousíčky jako hada. A to nechtěla riskovat. Po nesmělém přivítání s nádherným hnědovlasým mladíkem s modrýma očima, dostala Kyra i svou první kytici od kluka. Byly to španělské růže, tak modré, jak čistá obloha v Barceloně. A Kyra věděla, že byly i drahé. Lukas sám tyto květiny nechal vypěstovat u vily La Rosa a zdálo se, že jim je všichni sousedi závidí, přestože i oni byli nezměrně bohatí.
"Půjdeme?" usmál se najednou Marco. Kyra přikývla a tak jí Marco nesměle chytil za ruku. To pro Kyru bylo zase něco nové, jakoby předtím nepoznané. On se k ní choval jako k naprosto normální lidské dívce, ne jako všichni předtím. Samé oslovení "Vaše jasnosti," nebo "Ctihodná princezno," všechno jí to dovádělo k šílenství. Byla ráda, že odtamtud s Lukasem vypadla. Její bratr byl vlastně jediný, kdo se k ní choval jakžtakž normálně, ale i s ním měla jistý pocit, že je stále příliš důležitá.
Naopak Marco se k ní choval, jako k obyčejné dívce. Samozřejmě, ne tím stylem, že by jí neukazoval, jak se mu líbí, ale spíš to brala tak, že se na ni nedíval jako na klenoty za výlohou.
Strávila s ním jeden z nejpříjemnějších večerů vůbec. Neustále se měli čemu smát, nebo si jen tak povídali. Cítila se s ním prostě strašně příjemně a lidsky. A bavila se i u filmu, i když tam z upírů dělali strašné příšery. Marco se sice zezačátku divil, že se vůbec nebojí, nýbrž se pochechtává, ale když mu Kyra vysvětlila, že není psychicky labilní, jen si myslí, že je to přehnané, začal se hollywodským trikům smát s ní.
Všechno vypadalo naprosto v pořádku. Dokud jí už neodprovodil k místu kde se potkali. Marco byl přece jenom kluk a tak se osmělil a na rozloučenou jí políbil. Kyra nemohla říct, že by se jí to nelíbilo, právě naopak. Přestože to byl její prví opravdový polibek, instikntivě se na Marca tiskla, co nejvíce to šlo, rukou mu vjela za krk a na zadek. Bylo to pro ni něco nového a vzrušujícího. Přítáhla si ho ještě blíž, ale rty sjela dolu k šíji, kterou mu začala laskat polibky. A pak to přišlo. Ucítila strašnou sílu, monohem mocnějšího upíra, než byla ona sama. Prahla po tom napít se Marcovy krve a začalo jí nesnesitelně pálit v krku. Cítila se jako upír nehorší úrovně a jen silou vůle se odtrhla od Marca. Tesáky ji začaly vyčuhovat spod rtů a oči se jí zbarvily do ruda. Chytila se za krk… Tetování… začalo se jí objevovat tetování Orobia!
"Co se děje?" zeptal se po chvíli Marco a chystal se jí obejmout, Kyra ho zadržela rukou.
"Ne, nechoď blíž, prosím. Běž už domů, já jsem v pořádku. Jen běž, neboj," kýčovitě se na něj usmála. Zamávala mu a zmizela z dohledu.
Doběhla o pár metrů dál a tam se složila. Taková neskutečná síla! Tenhle pocit zažila jen jednou… V blízkosti dědice první linie královských upírů. Byl určitě blízko, někde hodně blízko, musel je najít. Kyra na nic nečekala, sebrala zbytky sil, co jí zůstaly a běžela domů za bratrem.
Těsně před vilou La Rosa se zastavila. Došlo jí, co by se stalo, kdyby Lukasovi prozradila, jak se před chvíli cítila. A navíc by zjistil, že byla v noci pryč a ještě k tomu na rande. Tohle nebylo nejlepší řešení, říct to bratrovi. Jenže… jestli je princ doopravdy tady, měli by utéct. Zase další stěhování… další seznamování a to co právě teď začínalo s Marcem… líbilo se jí to. Nebylo to přímo tak, že by ho milovala, ale ten příjemný pocit stál za to. A navíc, nebyla si tak úplně jistá, že ten pocit vyvolal přímo dědic nejsilnější rodiny upírů. Mohl to být jakýkoli upír… s pořádnou dávkou moci. Vlastně, i kdyby to byl nějaký jiný upír, bylo zcela pravděpodobné, že slouží princi. Ale nic nebylo potvrzené, třeba si to Kyra jen představovala, kvůli nedostatku krve. Dříve byla zvyklá jí pít pravidelně. Možná byl tohle pouze vedlejší účinek, třebaže věděla, že krev jakožto čistokrevná vůbec nepotřebuje. Ale přesto… ta síla, ta chuť zakousnout své tesáky do živého tvora… to jí nenechávalo chladnou. Stále cítila jak jí znamení Orobia pulzuje na krku. Bylo bolestivé a špatné a zvrácené takhle toužit vypít krev člověku. Zabít ho… Chtít si vzít celou tu životodárnou tekutinu a nechat se jí sebou celou pohltit.
Tak se přece chovají jen nevychovaní upíři. Lépe řečeno ti, jenž kdysi byli normálními lidmi. Upíři se totiž rodí velice podobným způsobem jako lidé. Ale když někdo si někdo chce udělat služebníka, stačilo kousnout člověka a pak mu do srdce vrazit dřevěný kůl. Tito tvorové, byli nejspodnější spodinou upírského společenství, neustále prahnoucí po krvi, bez špetku morálky. V dnešní době bylo zakázáno tvořit upíry z lidí. Kyra si nedokázala představit, jaké to je, být otrokem vlastní žízně a ze srdce se jí to hnusilo. Když totiž jednou jako malá nechtěně spatřila malou asi dvacetičlennou armádu ghúlů - tak se jim všeobecně říkalo -
byl to jeden z jejich nehorších zážitků vůbec.
Ačkoliv se o upírech říká, že jsou nesmrtelně krásní, tihle tvorové ztratili lidskou tvář a opravdu vypadali jako monstra. Obličeje se jim protahovali do prapodivných tvarů a natahovali ruce, aby se dostali pryč z klece. Nechovali se jako lidé, ani jako upíři. Byla to divá zvěř. Zvěř, kterou tento svět neměl nikdy spatřit. Ghúly pak samozřejmě popravili. I Kyra musela uznat, že to pro ně bylo vysvobození.
A teď? Sama tak moc žíznila po krvi, tvář se jí křivila bolestí a slastí zároveň, v krku jí tepalo. Musela se nějak uklidnit, ale nevěděla, co by pomohlo. Pak se podívala na své zápěstí. Viděla své žíly, jak jemně prosvítají, přes její bledou pokožku. Bez uvážení si do něj kousla. A pila, pila svou vlastní krev. Ale uklidňovalo jí to. Tělo se jí opět začalo vracet do normálu. Když přestala, už zase všechno viděla jasně.
Samozřejmě, že o tom neřekne bratrovi. Vždyť ani není jisté, zdali tu vůbec nějaký upír byl, natož princ. Co by tu taky dělal? Poddaných měl dost na to, aby si mohl dovolit, nějakého využít. Není, čeho se bát, je tu ona a Lukas. Oni dva všechno zvládnou. A tak se rozhodla pomalu a tiše, bez jakékoli změny, vrátit se do vily.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 m@jusk@ m@jusk@ | E-mail | Web | 25. července 2010 v 11:40 | Reagovat

Hezu, rychle další.

2 Andy Andy | E-mail | Web | 29. července 2010 v 1:47 | Reagovat

Hoooodně zajímavé. nemohu se dočkat pokráčka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama