Falešná realita I. část

11. listopadu 2010 v 23:09 | AngelD |  Falešná Realita
Tak a jsem tu opět s novou povídkou. Je ze skutečného světa a jsou to různé na sebe navazující a prolínající se příběhy mladých lidí, kteří spolu tráví většinu volného času... tak přeju příjemné počteníčko :) Snad se bude líbit...

1. Slepý je ten, kdo nevidí, že prohrává


"Hodláte se všichni pozabíjet navzájem?! Jenom ať vím, jestli si mám hledat nové kamarády…"

Byli jsme tehdy mladí a nevinní… ehm… Tak by možná začala nějaká pohodová a komediální lovestory. Ale tady nejsme v pohádce ani v jiném podobném slohovém útvaru. Já jsem se rozhodla popsat příběhy, které se skutečně staly a které zanechávají v mysli onen nepříjemný pocit, že vážně není pro co žít. Ok, to přeháním. Ale berte prosím na vědomí náš pubertální věk, milí čtenáři.
Začalo to asi takhle: sešli se ti a tamti a bylo to a tamto a nakonec z toho vzniklo tohle. Konec příběhu. Ne dobře, nejspíš bych to měla víc popsat. Ale… jak začít? Vlastně, jak to celé začalo? Těžko říct. Ale jedno vím jistě. Nikdy si nic nezačínejte s člověkem z vaší party. Věřte mi, skončí to blbě.
No tak už mám nejspíš začátek. Ta a tamten se dali dohromady. A teď, jakže to přesně bylo?
Nejdřív takovéto rytí do sebe navzájem. Však to znáte, ne? Někdo se vám líbí a vy mu "jemným" způsobem naznačíte, že vám není lhostejný. Tak to pokračuje dál…Nakonec to skončím vtahem, líbačkou a podobnými věcmi. A pak rozchodem. Konec. A Všichni s toho dělají vědu. Jak jinak. Přece jeden nemůže opustit toho druhého, aby to neřešili všichni okolo. A jakže problémy řeší dnešní modernizovaná mládež? No jistěže přes sociální síť jménem Facebook. Nepochybuju o tom, že třetí světová bude taky přes tuto stránku.

Status: Hmm… to jsem se měl co dovědět… nečekal bych to… naštěstí s ní nejsem… Ona je přece chudinka, která říká, jak moc jí to mrzí a přitom, byla s jinýma. Jenom lže do očí a dělá s lidí debily. Tak to teda ne… To teprve začne!
A komentáře? "Go, Hochu go!" Nebo "Neřešte to, bože," a taky "Ty jsi debil, ona nic neudělala!".

Nepřipadá vám to jaksi stereotypní? Nudné? Věčně známé?… A co když začnou psát statusy i další lidé, kterých se to pro změnu netýká? Alias "Směju se vám" taktiky? Lidi jsou lidi, tak proč se kurde někde nepobijou a přestanou zahlcovat Facebook kravinama. Všem by bylo o dost líp… Jasně jasně holky se nemlátí, vždyť já vím… Ale taky by vám nebylo příjemné, kdyby vám napsalo dvacet lidí s tím samým problémem, který se jich vlastně netýká.
Ale to jsem začala spíš od konce. No nevadí. A taky jistě chcete slyšet příběhy a číst nějaký ten správný děj, nejenom moje nahořklé a lehce sarkastické kecy. Tak dobře začneme, tedy tím, co jsem nakousla. Vztah, který neměl budoucnost…


Katka jako každé jiné odpoledne o prázdninách vysedávala u svého PC. Zrovna si pustila svůj oblíbený seriál, když jí přišla ICQ zpráva.
"Dneska v osm na zastávce, jako obvykle. Přijdou všichni," oznamoval jí monitor. Rychle naklepala na klávesnici, že tam bude a usmála se. Opět bude se svoji partou. Tak jako každý jiný večer.
"Ok. Jo a bude se pít, vem si prachy," přišlo jí ještě od uživatele rychlé internetové komunikace s nickem "Kotus". Katka souhlasila. Sice nepatřila mezi osoby, které musely být celý týden totálně v lihu, ale občas si ona dala něco tvrdšího než minerálky. To, že jí a zbytku party, dosud nebylo osmnáct, jí nějak moc nevzrušovalo. Alkohol pila už delší dobu.
Jakmile pisatele ujistila, že se dneska hodlá na pití skládat, opět si zapnula svůj seriál.
Před půl osmou se začala chystat, ale v jejím líném tempu stejně tak tak stíhala. Pak se rozloučila s matkou a řekla jí -
tak jako pokaždé - že vážně neví, kdy přijde. A pak už si to mířila ke třem minutám vzdálené zastávce. Půlka lidí chyběla. Dochvilnost nebyla zrovna silnou stránkou jejich přátel, ale nevadilo jí to. Pozdravila se ze všemi přítomnými, sedla si na lavičku a zapálila si cigaretu. To ovšem netušila, jaký se strhne nával.
"Katííí, nemáš cígo navíc? Prosííím," požádala ji jedna z kamarádek. Katka se na ní podívala nepříjemným pohledem, ale nakonec přece jen jedno vytáhla z krabičky a podala jí ho.
"Díííky! Jsi moje záchrana," usmála se na ní.
"No jo, furt. Stejně jsou všichni hodní, jen když něco chcou," zamulala si pro sebe.
"A mě taky, prosím," ozval se jeden kluk. Katce se líbil, ale za žádnou cenu by to nepřiznala. Málokdy něco někomu řekla.
"A jsem snad sociální úřad?" obrátila oči v sloup.
"No táák, nebuď zlá," oplatil jí a udělal psí kukuč. Katka pod tím pohledem roztála a taky mu jednu věnovala. Když se podívala do krabičky, bylo jí k pláči. Zbývaly jí pouhé tři cigarety na celý večer. No co, řekla si. Když tak budu škemrat.
Po chvilce přišli další dva "pachatelé" a to známý pár Michala a David. Ti dva se snad neustále hádali a několikrát už měli namále i rozchod. Ale zatím jim to tak nějak vydrželo, čemuž se každý opravdu velice divil. Michala se s každým přivítala silným obětím a pusou. David ji jen pozoroval a přítomné obdařil jediným "čau". Katka si nějak výrazně nevšímala jeho přítomnosti, ale s Michaelou se přivítala radostně. Přestože věděla, že ta dívka má své mouchy, byla ráda, že jí opět vidí.
O několik minut dorazili i ostatní. A přišli opravdu všichni, jak slibovali na ICQ. Pak přišla debata, co se koupí. Někdo navrhnul vodku. Katce se obrátil žaludek. Po jistých zkušenostech s tímhle druhem pití si zapřísahala, že už to pít nebude. Naštěstí nebyla sama, kdo smýšlel stejně a tak se vodka zatrhla. Nakonec se všichni spokojili s čepovaným vínem. Nebylo to zrovna nejluxusnější pití, ale na druhou stranu bylo doopravdy levné a dalo se pít. Pořád lepší než krabičák.
Pro alkohol skočili osmnáctiletí a na zbytku zůstalo rozhodnout, kam se vydají. Někdo navrhoval skate-park. Ale kvůli častým kontrolním hlídkám nápad ztroskotal. Katka navrhla jít na známé místo u místní nedaleké řeky. Ale tohle taky neprošlo. Nakonec se vydali směrem k docela blízkému rybníku.
A tak se pilo… a kouřilo… a snilo… Nikomu nepřišlo divné, že porušují zákony. Proč taky? Žádná dnešní mládež se nad tím nepozastaví. A dospělí? Nedělali jste vy v jejich letech náhodou to samé?
V alkoholovém objetí se vynořilo i několik drobných úletů. Jenže… taky jedna "malá" hádka. Což způsobilo několik dalších problémů. Hádka probíhala -
nečekaně - mezi Michaelou a Davidem. Abychom byli upřímní, hádali se kvůli naprosté blbosti. Jejich už tak rozšlapaný vztah si tak ničili ještě mnohem víc. Těžko uvěřit jak moc si byli ti dva podobní a přesto, nebo možná proto, byli jako dva kohouti na jednom dvoře.
"Ty se nezměníš, nikdy!" křičela Michaela po Davidovi.
"A co jsem ti zas udělal?" oponoval jí David.
"Jó tak ty nevíš! Vůbec netušíš, jak se ke mně chováš?!"
"A jak ty se ke mně chováš?"
A takhle by to mohlo pokračovat do nekonečna. Nakonec je od sebe odtrhli a každý z nich si šel, dalo by se říct, svou vlastní cestou. A oba se navzájem pomlouvali. Jeden na té straně, druhý na opačné. Katka si v tu chvíli hluboce povzdychla. Na to, že Michaela byla dospělá, se tak rozhodně nechovala. Možná to způsobil fakt, že se věčně bavila s mladšími lidmi. A pak samotný Dave… kapitola sama o sobě. Rozmazlený malý fracek.
Katka jim záviděla tyhle problémy. Poslouchala různé příběhy ze života, ale stejně… nejbolestivější bývají ty, co sami prožíváme. Můžete soucítit s ostatními, ale vaše vlastní zla prožíváte mnohem hůř, třebaže se jedná o naprostou kravinu. Člověk je ve své vlastní podstatě egoista a sobec. Tak pojďme dál…
"Co se děje?" ozval se vedle Katky příjemný hlas. Alex, ten pěkný kluk, a dostal se sem, aniž by si toho Katka všimla.
"Jen tak nad něčím dumám," snažila se Katka zakrýt svůj smutek za falešný úsměv. Přestože se jí obvykle dařilo velice dobře skrývat své pocity, on její lež okamžitě prokoukl. Nebo třeba chtěla, aby to poznal. Srdce jí tlouklo depresivním tónem. Před chvíli viděla Alexe hezky se ocicmávat s jednou z Katčiných dobrých kamarádek. Nevyčítala jim to, nikdo netušil jaké city chová k tomuhle mladšímu a trošku dotěrnému klukovi. Všemožně se snažil zjistit, co jí trápí a Katka se obratně vyhýbala odpovědím svojí obvyklou ironií.
"To ti tak věřím," pokýval hlavu.
Katka pokrčila rameny. "Nemám čas, se tu vybavovat. Jdu pít," oznámila a nechala trochu nabručeného Alexe za sebou. A tak začala chlemtat víno. Bohužel ho nezbylo tolik, aby jí to přivodilo nějaký větší stav. Na jednu stranu za to byla docela ráda, ještě do teď si pamatovala jak skončila minule před halloweenem. Ale zase by mohla - alespoň na chvíli - zapomenout na všechno, co jí nyní trápilo. Přesto se snažila smát, nebo soucítit s ostatními. Lépe řečeno s Michaelou, která ze sebe opět dělala největšího tragéda. Jistě, vypadalo to, že nejspíš rozešla se svým klukem, ale i tak… copak musela všem vyprávět jak hrozný je to debil?
I když se Katka sice pohybovala spíše okolo Michaely, přesto si přímo nevybrala její stranu "zabít Davida". Vždy se snažila stát mimo a nezamíchat se do svárů její party. Byla to přílišná a naprosto zbytečná námaha.
Po chvilce utěšování Michaely, si Katka všimla, že nikde nevidí Dana. Jejího nejlepšího kamaráda. Rozhodla se ho vyhledat, protože on byl ten typ, co vždycky nejraději stál uprostřed dění, aby mohl otáčet kolečka osudu všech z party. Teď musel mít určitě pořádnou depku, pokud je někde sám. Poptala se na něj všech na které narazila, ale nikdo jí nebyl schopen říct, kde s právě nachází. Ale nakonec ho přece jen našla, sice asi po hodině a půl, ale přesto. Seděl sám, někde uprostřed louky s flaškou v ruce a s mučednickým výrazem na tváři. Katka si k němu bez jediného slova sedla a povzdechla si. Chvíli čekala, ale pak Dan začal mluvit. A mluvil dlouho. Řekl jí snad všechno, co mu leželo na srdci. Jak těžké to má s rodinou; jak ho mrzí, co se stalo mezi Michaelou a Davidem; jak lituje, že nemůže všem pomoci a že to vlastně zavinil on sám. Katka ho pak dlouze objala.
"To bude dobré, uvidíš. Ty za to nemůžeš, to nikdo z nás. A pamatuj, já tu pro tebe budu vždycky." Chlácholila ho. Ještě chvíli si pak povídali, ale nakonec se rozhodli podívat se za ostatními.
Většina party už se odebrala domů. Aby ne, když se blížilo ke druhé hodině ranní. Ale přesto tu pár opozdilců zůstalo. Mezi nimi byl i Alex s tou svojí dnešní obětí. Katka se všemožně snažila nevšímat si jich a nevnímat, jak si právě navzájem strkají jazyk do pusy. Nemohla popřít, že to nešlo zrovna lehce. Rozhodla se jít domů. Nic zajímavého se už by stejně asi nestalo a padala na ní strašná únava. Bylo jí jasné, že dneska prospí snad půl dne.


A takhle se žije v malých městech České republiky. Drogy, sex a pomluvy. Co zábavnějšího si přát? Není nic jiného, co by nahradilo tyhle neskutečně zajímavé činnosti. Možná ještě vzájemné bodání do zad. To taky ujde. Tak jako všechna zájmová činnost mých neskutečně milých a upřímných přátel. Ale dost už bylo ironie.
Všimli jste si toho ničení a tvoření párů zároveň? To je teprve ironie. Nenávist je pouze výtvor lásky. A jak tvrdím úplně nejraději všem láska kazí charakter… a nenávist ho napravuje. Všechno souvisí ze vším.
Jak já miluju slovní hříčky!
Přesto všechno není zase tak zlé. I já musím potvrdit, že některé okamžiky s mými přáteli byli nenahraditelné. Jenže, co je to platné lidem, kteří se právě rozcházejí se vší nonšalancí. Michaela a David, ti kteří se milují tak moc, až se nenávidí… Bože… nesnáším romantiku…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama