Já jsem Zuzka a ukážu vám svůj svět!

12. června 2011 v 16:28 | AngelD |  DRP
Deník rozmrzelé puberťačky


Asi se ptáte kdo jsem. Jestli o to tak velmi stojíte, povím vám to. Nedávno jsem oslavila svoje patnácté narozeniny a žiju v jednom malém bezvýznamném městě jednoho ještě bezvýznamnějšího státu… Ty naleštěné hlavy parlamentu mu říkají Česká republika. Mám oba rodiče a jednoho naprosto nemožného staršího bratra. Bydlím s nimi v bytě v paneláku na sídlišti nedaleko centra. A jen tak mimochodem, mé jméno je Zuzana a zrovna prožívám nejhorší období celého svého bezvýznamného života - rodiče tomu říkají "puberta". Já si myslím, že je to jen procitnutí do světa dospělých věcí. A každá změna přece způsobí šok, no ne?
Pokud se ptáte proč vám to všechno takhle veřejně říkám, musím vám povědět, že to není jen tak, samozřejmě. Rozhodla jsem se totiž se s vámi všemi dělit o můj děsuplný život holky, která neví co dřív. Berte to jako deníček, který postrádá smysl a řád a vůbec se nebojte kritizovat, protože kritiku přijímám velice těžce… ale to vůbec nevadí!
Kdysi jsem si vedla takový ten obyčejný papírový deníček, však určitě víte o čem mluvím - díky bohu za compy, že už můžu psát do nich! - a psala si do něj různé svoje myšlenky. O jednu z nich se s vámi chci podělit. Bylo z mého "EMO" období. Má symbolické číslo třináct a celá se táhne v nepříjemném depresivním stylu.

Myšlenka 13:

Tichá noc, hlučný den… nebo snad naopak?
Já nevím…
Připadá mi to jako věčnost, když jsem si naposledy otevřela tenhle deníček, přestože to nejsou ani tři měsíce. Za tu dobu jsem se neuvěřitelně změnila. Už nejsem ta veselá kopa jak dřív…
Lidé mi říkají, že bych měla být rozumnější, zodpovědnější.
Ale to já ne.
Nikdy jsem taková nebyla. Těžko říct, jestli to vůbec kdy dokážu.
Nejspíš nikdy nevyrostu.
Ne, že by mi to vadilo, to ne. Nejsem ten typ člověka, co se vrhá k praktickým a zodpovědným úkolům.
Někdo by řekl, že jsem líná.
A měl by pravdu, protože já jsem. To, co mě nebaví, to nedělám. Problém ovšem je, že mě nebaví ani pracovat, ani se učit. Nejspíš zůstanu do konce života nezaměstnaná.
Nebo začnu prodávat svoje obrazy.
Ale to se pravděpodobností rovná nule.
Čekají mě krušné časy.
No co, zvyknu si… snad. Možná bych se měla začít ohlížet po milionářích.
Ale tady taky ztroskotám.
Nejsem ani hezká.
To by mi ani nevadilo, jelikož vztahy mě nezajímají. Nejsem klasická puberťačka, jako jiné v mém věku. Nikdy jsem nebyla a vyhovuje mi to.
Jsem prostě ta jiná, ta zvláštní, ta divná. Ta která se dívá na svět jakoby jí vůbec nezajímal, jakoby dala všechno za to, aby jinde.nevnímá a nechává svět kolem sebe plynout. Je to ta, která dokáže být občas úplně normální, ale většinou jí nikdo nerozumí. Chápe věci, kterým ostatní nerozumějí a nechápe ty jednoduché.
Ona snad ani není člověk.
Je to pravda. Nejsem.
Chci-li o sobě říct, že jsem člověk, musím být přece úplně normální. Musím používat šminky, chodit oblečená podle toho, jak mi to diktují jiní a musím se začít zajímat o věci, které nemám ráda.
Pěkně děkuju, ale nechci.
Možná to mají lidé jednoduší. Užívají si prostých radostí světa, chybují a splácejí. Vedou vnitřní boje, ucházejí se o dobrou práci a občas se snaží ve škole, aby náhodou nepropadli. Někdy jim život nadělí překážky a ani se mnohou snažit jim utéct, nebo se jim postavit přímo.
Naproti tomu takoví jako já…
Nedívají se na svět prakticky. Nevidí ho jako celek. Lidé pro ně neznamenají jen pouhé číslo při sčítání obyvatel. Nezajímá je ani škola, ani práce.
Snad jedině… někdy taky nedokážou odolat prostým radostem života.
Je to jako karamelový bonbón, tak sladký a přesto lepí na zuby. Otravuje vás to, ale stejně se toho nemůžete zbavit. Pak chodíte a sháníte párátka.
Strašná zábava, musím říct.
Možná bych se měla pokusit být člověk.
Jenže to nejde.
To sladké opojení bylo tak výjimečné, že už se to nedá vrátit zpátky…
Možná bych měla neměla existovat…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tess Tess | Web | 2. srpna 2011 v 18:18 | Reagovat

nwm z jakého růvodu konkrétně, ale zaujalo mě to :D! Budu se muset vrhnout i na ty zbívající díly :).... každopádně je to dobře napsané :D, musím se hodně stydět, že krom básniček (které se mi taky líbili) jsem od tebe ještě nic nečetla, ptž psát umíš ;)!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama