Stupid Arrogance 2. díl

5. srpna 2011 v 12:53 | AngelD |  Stupid Arrogance
A popojedem...


2.Část: Šelma, která čeká na mou chybu!


Po další půl hodině Mikeova vysvětlování, zničehonic ztichl. Narovnal se a vážně se na mě podíval.
"Kolik je hodin?" zeptal se. Vytáhnul jsem si mobil z kapsy a podíval se na displej. Wesson mě přitom přímo rentgenoval svým ledovým pohledem.
"Éé, čtyři hodiny přesně," nervózně jsem odvětil. Mike se beze slova sebral a šel si sednout zpátky do své lavice. V ten moment do třídy vešel učitel. Zkoumavě si nás prohlédl. Oba jsme se snažili vypadat, co nejvíc nevinně.
"Tak, máte hotové testy?"
"Ano," "Ne!" vyhrkli jsme s Wessonem zároveň.
"No dobře, Mikeu, ukaž ten svůj," řekl učitel. Mike mu je líně přinesl a pak si šel zase sednout. "Pan Včelka" je zběžně prolítl.
"Hmm, vypadá to, že je všechno v nejlepším pořádku. Výborná práce, Mikeu," pochválil ho. Pak se otočil ke mně. "A co ty, Chrisi?"
"Huh, potřebuju ještě čas, pane." Očima jsem zabloudil směrem k Mikeovi, ale ten nedával najevo, že by si všimnul mé nervozity. Ignoroval mě jako jindy. Vzdychnul jsem.
"Fajn, máš na to další hodinu. Já mizím," přikývl učitel a spěšně odešel. Mike chvíli počkal a pak si zase sednul ke mně do lavice. Hodil po mě nevraživým pohledem.
"Trčet ve škole do pěti, to se mi snad jen zdá," broukl si pro sebe.
"Hele, moc se nerozčiluj a pomož mi, ať to máme co nejrychejc za sebou," navrhl jsem. Wesson mě opět obdařil jedním ze svých vražedných pohledů a já na sucho polknul, začínal jsem se ho vážně bát - ale za nic na světě bych to nepřiznal. Mike se naštěstí uklidnil a začal mi znovu neochotně vysvětlovat látku.
Nebyl jsem tak neinteligentní, jak se mohlo zdát, ale v Mikeově přítomnosti jakoby ze mě vyprchala všechna soudnost. Cítil jsem se vedle něj… dalo by se říct divně. Nemohl jsem se soustředit na to, co mi vykládá a kdykoli se mi podíval do očí, zamrazilo mě.
Nikdy bych se veřejně nepřiznal, ale byl jsem z něj nervózní. Připadalo mi to celé, tak nějak nesprávné. Jako když vám v dětských letech dá stará chudá babička lízátko. Nabídla vám ho, ale stejně si připadáte, jako byste ji okradli. Ale proč jsem se cítil tak divně zrovna v Wessonově blízkosti? On nebyl starý a rozhodně ani hodný. Přesto - při pomyšlení na jeho temné vlasy, kontrastující s jeho sametovou bledou pletí, ty jemně vypracované svaly rýsující se pod černým tričkem, co měl na sobě, ostré rysy jeho tváře a neskutečně smyslné rty - přesto jsem vždy, když jsem na něj pomyslel, zčervenal. Nechápal jsem sám sebe, co se to se mnou sakra dělo?
Nejlepší bylo, když jsem v papírech vyplňoval otázky. Nebyl jsem nucený se na něj dívat a zažívat tak nepochopitelná muka. Přesto on, kdykoli se má hlava soustředila na otázky, na mě vyloženě civěl. Byl jako dravec, čekající na jakoukoli mou chybu. Po chvilce mě už to doopravdy vytočilo.
"Můžeš mě přestat tak rentgenovat pohledem?" zavrčel jsem na něj nebezpečně. Mike mě ignoroval a vpíjel se mi do očí.
"Víš, že máš neuvěřitelně modré oči?" řekl najednou. Naprosto mě to vyvedlo z míry.
"Ehch?" dostal jsem nechápavě ze sebe.
"Tvé oči," zopakoval, "jsou jako letní obloha."
Zrudl jsem až po kořínky vlasů a odvrátil od něj pohled, netušil jsem, co tím myslel a ani co bych mu na to měl říct. Tak jsem se raději vrátil k řešení testu.

"Jsem hotový!" vykřikl jsem radostí o pár desítek minut později. Mé nekonečné utrpení skončilo. Teď zbývalo pouze počkat na učitele a je the end. Už jsem se těšil, až si zajdu na svýho oblíbenýho občerstvení.
"Počkej, zkontroluju ti to," zkazil mi to štěstí Wesson. Nepříjemně jsem se na něj zamračil a s brbláním mu papíry podal.
"Copak mi nevěříš?" nafukoval jsem tváře.
Wesson nahodil jeden ze svých arogantních úsměvů, řekl: "Věřím jen sám sobě."
Jistě, to proto, že jsi namyšlenej pitomec, problesklo mi hlavou.
Zřejmě jsem měl nakonec všechno dobře, poněvadž Mike po chvíli papíry odložil a kupodivu neměl žádné připomínky.
Seděli jsme mlčky vedle sebe a já nechápal, proč si ještě nepřesednul. Vlastně jsem ho o to v duchu prosil, protože mě ten jeho chladný pohled doháněl k šílenství. Propaloval mě jím skrz na skrz. Kvůli tomu jsem nebyl schopný se uvolnit a často jsem sebou házel. Dokonce mě napadla jedna bláznivá myšlenka, že to Wesson dělá schválně, aby mě potrestal za to, že tu teď hnije se mnou. Zase jsem se na židli nervózně zavrtěl. V tu chvíli, aniž bych si toho všimnul, byly Mikeovy rty u mého ucha. Okamžitě jsem ztuhnul.
"Co se děje, Chrisi? Jsi nějaký nervózní, čím to bude?" ptal se mě, ale jeho výsměšný tón mi naznačoval, že to ví s naprostou jistotou. Zamračil jsem se a odtáhl se od jeho blízkosti.
"Jsem v pohodě! A vůbec, co je ti do toho?!" Můj hlas zněl hodně naštvaně, ale i tak jsem raději vstal a začal se procházet po třídě, abych nemusel být u něj. Jeho oči skenovaly každý můj pohyb.
"Takhle se chováš k někomu, kdo ti pomohl?" zeptal se po chvíli s kamennou maskou na tváři. Zastavil jsem se a znovu se na něj zamračil. Co si to ten blbec vůbec dovoluje? To mě snad chce citově vydírat, nebo co?
"Samozřejmě jsem ti vděčný," vzdychl jsem. "Ale upřímně, Mikeu, já nechápu ty tvoje…" Nedokázal jsem to ze sebe dostat. Co mi na něm vlastně vadilo? Vždyť vůbec nic neudělal… Zatím…
"Ty moje co?" dožadoval se. Ale já mu nechtěl odpovídat. Co bych mu měl asi tak říct?
"Hn?" zkusil to znovu, když jsem dál mlčel. Jeho oči byly neústupné. Cítil jsem, že to ze mě dostane i násilím, bude-li muset. Ale naštěstí mě zachránilo otevření dveří, do nichž vešel učitel-mučitel.
"Už to máš Chrisi, že se tu tak procházíš?" zeptal se mě učitel a pak přejel očima k Mikemu. "A co ty děláš v jeho lavici?"
"Zkontroloval jsem mu to. To se snad smí, ne?" arogantně odpověděl Wesson. Nic jiného se od někoho jako on nedalo čekat.
"Ano, to se smí," přikývnul zaraženě učitel a rovnou si vzal papíry z mého stolu a začal si ověřovat jejich správnost. Kontroloval mi je dýl, než Mikeovi, nejspíš si myslel, že v nich najde chybu. Našel houby. A tak nás pouze informoval, že je všechno v pořádku a propustil nás.
"A zítra ve stejnou hodinu jako dneska, hoši," nezapomněl dodat, než jsme se definitivně vypařili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 S. S. | Web | 5. srpna 2011 v 21:07 | Reagovat

Sice jsem nečetla předchozí díl, ale vypadá to vážně dobře:)

2 Leana Kailien Leana Kailien | Web | 11. srpna 2011 v 17:25 | Reagovat

Pomalý návrat. Pěkný, pěkný a do třetice pěkný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama