Stupid Arrogance 6. díl

13. srpna 2011 v 19:49 | AngelD
Přidávám další díl :) O něco delší a tajuplnější (představte si Mikea a jeho všelijaká tajemství xDD) než minulý :)


6.Část: Ouha, tajemství, které bylo ve vteřině zapomenuto…

Jen tak jsem se procházel po městě a snažil se vyhnat z hlavy myšlenky na Wessona. Nešlo mi to dvakrát nejlíp a hlava se mi z toho všeho točila. Těžce se mi dýchalo a začala mi být venku nehorázná zima. Vzdal jsem to a šel si sednout do nejbližšího baru, který jsem zahlédl po cestě sem.
Jakmile jsem vstoupil, rozkašlal jsem se. Bylo tam tak zakouřeno, až mi z toho slzely oči a v nose mě štípal pach alkoholu, nemytých těl a zvratek. Odpornej puch. Popravdě jsem se chtěl hned otočit a odejít, ale v té chvíli mě upoutala osoba v zadní části baru. Měl přehozenou kapuci přes hlavu a všemožně se snažil, aby ho nikdo nepoznal a nevšiml si ho,
mě ale bylo hned jasné, o koho se jedná. Tu bledou pleť a arogantní držení těla, chladné chování… To neměl nikdo jiný než Mike.
Ale co tady dělá? Nešlo mi do hlavy, proč zrovna smetánka jako on a navíc premiant třídy chodí do nejšpinavější hospody ve městě. On si mě zřejmě nevšiml a já byl strašně zvědavej a navíc jsem nechtěl postávat jen tak mezi dveřmi, tak jsem si vyhlídl prázdný stůl, kde jsem měl na Wessona dobrý výhled, ale on sám by si mě všiml jedině v případě, že by otočil hlavu o stoosmdesát stupňů a přesně věděl, kde sedím. Když jsem procházel mezi stoly, všimnul jsem si pohledů, kteří na mě vrhali zdejší hosté. Asi jsem nevypadal jako klasickej zákazník. Spíš jako roztomilý školou povinný chlapeček, co zabloudil. Snažil jsem se to nevnímat.
Když jsem se posadil, okamžitě ke mně přiběhla obsluha.
"Budete si přát?" optala se mě černovláska s piersingy po obličeji a hustými černými linkami a rudou rtěnkou. Odhadoval jsem, že může být tak maximálně o tři roky starší než já.
"Nějakou slazenou minerálku, prosím," usmál jsem se mile. Servírka párkrát zamrkala, ale pak se naštěstí vzpamatovala.
"Může být Sprite?"
"Kdybyste byla tak hodná," lišácky jsem zamrkal a nasadil hravou tvář. Bylo vidět, že se jí líbím. Celá zrudla a rozpačitě si začala zapisovat moji objednávku na lístek.
"Um, hm, hned to donesu," nervózně zašeptala.
"Děkuju." Hrozně mě bavilo jí provokovat. ¨
Servírka odešla a já si všiml slizkejch pohledů, které na mě někteří hosté vrhali. Ošil jsem se. Bylo mi to nesmírně nepříjemné.
Pak jsem se rozhodl všímat si Mikea. Na stole mu ležela pouze čistá voda (no čistá, spíš nezdravě nazelenalá, ale to se v tomhle podniku dalo docela čekat), které se ani nedotkl. Vypadalo to, jako by na někoho čekal.
Ten někdo přišel o pár minut později. Neviděl jsem mu do tváře, ale mohl bych přísahat, že je mu zaručeně víc než třicet. Rozhlédl se po baru, a když uviděl Mikea, sebevědomě si to k němu namířil. Sedl si naproti němu a hned k nim přiběhla servírka. Neznámý si objednal, a pak se dal do rozhovoru s Wessonem. Alespoň to tak vypadalo, neboť obličej onoho muže jsem neviděl. Ale Mikeho rty se pohybovaly. Nevěděl jsem, o čem spolu mluví, ale upřímně jsem nechápal, co ten chlápek mohl od něho chtít?
Byl Jsem tak zaujatý pozorováním těch dvou, že jsem si ani nevšiml, jak ke mně míří jeden z těch perverzních zákazníků baru. Takže pro mě bylo obrovským překvapením, když si ke mně přisednul.
"Můžu?" zeptal se, ale na odpověď nečekal. Byl to tlustý asi čtyřicetiletý chlap, který vypadal jak Mr. Been přejetej kamiónem. Tfuj. Navíc z něj táhl alkohol a v ruce držel cigaretu. Měl jsem sto chutí ho poslat někam. Ale raději jsem jenom přikývnul, protože mi přišlo, že odmítnout by bylo neslušné (k čertu s nějakou morálkou!).
Snažil jsem se, nevšímat si ho, ale on byl čím dál tím víc otravnější a opovážlivější.
"Jsi strašně roztomilý, chlapče. Nechceš si přivydělat?"
Tahle otázka mě dopálila. Dobře neměl jsem zrovna vysokou hladinu IQ, ale tohle bylo moc i na mě. Hořel jsem vzteky.
"Nejste nějakej drzej?! Co si myslíte, že jsem?! Nějaká děvka na ošoustání, nebo co?! Sakra!" vyjel jsem na něj, na stole nechal peníze za účet a rychle si to mašíroval pryč. Mike, ne Mike, nechávat se tady ochmatávat nějakým opilcem nebudu.
Jenže v tu samou chvíli, co jsem opustil ten špinavej bar, vyrojili se za mnou čtyři další chlápci. Nenápadně se za mnou plížili, a pak mi najednou zacpali pusu a odtáhli mě do temné krajní uličky. Začal jsem sebou škubat a kopat kolem sebe.
"No tak buď hodnej," snažil se mě uklidnit jeden z nich a začal mi šahat pod triko. Pravda, to moc nepřidalo na mém klidu, spíš jsem začal ještě víc panikařit. Ti chlápci se mě snad chystali ojet, nebo co! Ten jeden mě pořád držel a ostatní tři mi začali sundávat kalhoty. Nemusím vám vykládat, jak moc to bylo ponižující. Byl jsem naprosto bezbranný a vůbec se mi to nelíbilo. Nakonec se mi nějakým zázrakem podařilo kousnout do ruky toho, co mě držel. Ten vyjekl bolestí a pustil mě, rozutekl jsem se pryč, jenže moc daleko jsem se nedostal. Temná ulička končila vysokou zdí mezi dvěma panelákama a řadou smrdutých popelnic. Netrvalo dlouho a útočníci mě začali dohánět.
V Záchvatu zoufalství jsem začal volat o pomoc. Nečekal jsem, že by mě někdo mohl slyšet, ale doufal jsem v to.
"Tady ti nikdo na pomoc nepřijde," ozvalo se za mnou. Byl to jeden z nich. Všichni čtyři se ke mně začali nebezpečně přibližovat, v očích šílený výraz.
Z ničeho nic jsem se vzpamatoval. Nechtěl jsem to vzdát a řvát tady jako malá holka. Chtěl jsem s nimi bojovat, ukázat jim, že nejsem slaboch. Ne, Chris Jordan nepošpiní svou hrdost. Zvedl jsem hlavu a pousmál se na ně. Postavil jsem se k nim čelem, ruce sevřené v pěsti. V očích mi hrál odhodlaný výraz.
Na chvilku je rozhodila změna mého výrazu, ale pak se začali smát.
"Co si myslíš, chlapečku? Přeci by ses s námi nechtěl rvát?" ironickým hlasem řekl jeden. Vyrazil jsem na něj a napřahoval pěsti.
"Já-to-nikdy-nevzdám. Sakra jo!" Co slovo, to rána. Jenže on se mi pokaždé vyhnul.
"Ty mě bavíš, hochu," usmál se šíleně. "Po takové předehře bude odměna ještě lepší," sliboval si. To mě teda pořádně nasralo. Nasadil jsem pořádnou ránu a trefil ho přímo do obličeje. On se jen trochu zapotácel a nevěřícně na mě hleděl. Ale to už si mě ostatní nadběhli a zezadu mě chytli. Drželi mě tak pevně, že jsem stěží mohl dýchat.
"Hele, Kyle, jsi v pohodě?" zeptal se jeden z těch, co mě drželi.
"Jo," ztěžka vydechnul jmenovaný. Odplížil se až k nám a začal reptat. "Ten skrček má, ale ránu. Určitě tam budu mít moncla." Pak se otočil ke mně. "Za tohle tě budu muset potrestat."
"Nechte ho být," ozval se odkudsi chladný hlas jako břitva. A já ho okamžitě poznal.
"Mikeu," vydechl jsem s úlevou, když se před námi v zápětí objevila temná postava. Vůbec netuším proč, ale najednou jsem se cítil v bezpečí. Měl bych být na něj pořád naštvanej a dokonce bych neměl chtít, aby to byl právě on, co mě zachrání, ale to bylo jako odolávat čokoládové zmrzlině v parném létu. Takže beznadějné. Byl prostě tady a já byl kvůli tomu šťastný. A nejenom pro to, že mě přišel zachránit. Třebaže to dělal jen z povinnosti.
"Hele postav se do řady! Tohle nebyla snadná kořist," ozval se jeden z mých věznitelů a všichni se začali smát.
"Říkám vám naposledy: vypadněte od něj." Ze Mikeova hlasu byla jasně čitelná hrozba. Ale ti chlápci to vůbec nevzali vážně.
"A co když ne?" ozvalo se posměšně od jednoho z nich. Ani jsem nepostřehl jak, ale už ležel na zemi pod Mikeovým handbackem. Ti tři, co mě drželi, mě okamžitě pustili a vrhli se do boje proti Wessonovi. Nikdy předtím jsem nic podobného neviděl. Mike se ale pohyboval s naučenou přesností a každá jeho rána dosáhla svého cíle. Vůbec jsem nestíhal sledovat jeho pohyby, jak moc byl rychlý. Za chvíli se všichni čtyři útočníci váleli po zemi celí pomlácení.
"Skvělý, sakra! Kde ses naučil tak supr pohyby?" vyhrkl jsem nadšeně, vůbec jsem se nechoval jako bych byl před chvílí napadnutý.
"E… Hmm… nó, v kroužku bojových umění," odpověděl vyhýbavě.
"A jaks mě vůbec našel?" zeptal jsem se ho zvědavě.
"To tvoje ,Sakra jo´ je vždycky slyšet po celém městě," ušklíbnul se. "Tak pojď, doprovodím tě domů."
"Nepotřebuju stráž," bručel jsem. Mike se tomu jen pousmál, ale stejně za mnou vyrazil jako ocásek.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 leanacreating leanacreating | Web | 24. srpna 2011 v 14:52 | Reagovat

Parádní. Sakra jo. Skvělá povídka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama