Stupid Arrogance 7. díl

19. srpna 2011 v 10:49 | AngelD |  Stupid Arrogance
Chudák... mě je ho úplně líto, teď jak jsem si to pročítala, tak to na mě spadlo. Já prostě nemůžu nechat hrdiny v té jejich bublině šťěstí... jsem hrozná xD Nicméně další část je tu a já doufám, že si počtete :)


7. část: Zaspat a zjistit podstatné…


Cesta domů probíhala mlčky. On nevypadal, že se chce bavit a já kupodivu nevěděl, co bych měl říkat. Bylo to divný. Kluk, můj bývalý nejlepší kámoš, co se mi před třemi lety začal vyhýbat, se mě před nedávnem pokoušel sbalit a dneska mě dokonce políbil, čímž si u mě vysloužil jednu pěknou do nosu. A teď mě zachránil před úchylama. Abych pravdu řek, to se pak těžko hledají témata k rozhovoru, zvlášť s někým kdo toho i obyčejně moc nenamluví.
Byl jsem celý nervózní, ticho bylo opravdu nepříjemný. Začal jsem si pobrukovat nějakou melodii, ale když jsem zachytil Mikeův pohled, nechal jsem toho.
Venku se začalo smívat a tím i ochlazovat. Takže nejenže byla všude na chodnících studená mňagavá břečka, ale teď dokonce i hrozná zima. Brrr, jak já nenávidím zimu!
Začal jsem se klepat a Wesson si toho všiml. Povzdechl si a začal si sundávat bundu.
"Co blbneš?" vhrkl jsem, když mi ji podal.
"Nemůžu se dívat, jak se celý třeseš. Vezmi si to," nakázal mi a hodil mi ji do rukou.
"Ale tobě bude zima," nesouhlasil jsem a začal mu ji podstrkovat zpátky.
"Beztak je mi horko," řekl Mike a jeho pohled uzavíral debatu. Rezignoval jsem. Jeho bunda byla teplá a měkká a krásně po něm voněla.
"Díky," usmál jsem se na něj.
"Hn," zamumlal pouze.
Došli jsme až k mému bytu. Otočil jsem se směrem k němu. Vůbec jsem netušil, jak se mám chovat. Mike vypadal stejně chladně a arogantně jako vždy.
"Tak tady teď bydlím," nervózně jsem se usmál.
"Hn." Odpověděl typicky Wesson.
Další trapná chvíle ticha. Pak jsem si vzpomněl, že mám na sobě ještě pořád jeho bundu. Začal jsem se z ní soukat. Bylo mi líto, že jí musím vrátit. Chtěl jsem ji mít u sebe, aby mi ho připomínala.
"Tady máš," podal jsem mu ji. "A díky. Za všechno." Sklopil jsem oči, abych se na něj nemusel dívat.
"Hn."
Otočil se připravený k odchodu. I já si začal hrát se starým zrezavělým zámkem od mého bytu. Neodolal jsem ovšem ještě jednomu pohledu na něj. Zrovna procházel pod pouliční lampou. Byl jako anděl zkázy. Vykračoval si sebevědomým krokem, bundu ležérně přehozenou přes rameno a nepochybně - ačkoli jsem mu do tváře neviděl - měl na obličeji svou typickou kamennou masku.
"Hele, Mikeu," zavolal jsem na něj. Prudce se otočil.
"Omlouvám se ti," křikl jsem hlasitě, aby mě slyšel. "Za tu pěst i za to potom."
Nebyl tak daleko, abych si nevšiml jeho kouzelného úsměvu, který se mu objevil na tváři. Byl to ten nejupřímnější úsměv, jaký jsem u něj kdy viděl.
"Beztak jsem si to zasloužil," zakřičel v odpověď, ale jeho hlas nezněl tak ledově jako jindy. "Tak zítra," hlesl ještě na pozdrav a vydal se pryč.
"Tak zítra," šeptl jsem do dveří a usmál se. Nemohl jsem se zítřku dočkat.

Večer se mi podařilo usnout až pozdě v noci, protože se mi do hlavy neustále vracel Mikeův upřímný úsměv. Chtěl jsem věřit, že pro něj něco znamenám, když mě přišel zachránit. Přemýšlel jsem nad tím vším a dokonce v celém sletu událostí zapomněl i na to, že by mě docela zajímalo, co Mike dělal v největším pajzlu ve městě s nějakým pochybným chlápkem. A tak jsem ráno zaspal do školy.
Když jsem se uráčil stanout, už pět minut probíhalo vyučování. Zpanikařil jsem a začal lítat po bytě, jako splašený.
S namazaným rohlíkem v puse, oblíkajíc si bundu, jsem si záhadným způsobem vzal školní brašnu a vyskočil ven na ulici.
Do školy jsem to vzal přímo tryskem, ještěže mám výdrž. Jinak bych asi odpadl. Doběhl jsem tam celý udýchaný a již krokem si to namířil do učebny. Zbývalo ještě deset minut do konce hodiny.
"Á pan Jordan se uráčil přijít, čemu vděčíme za váš pozdní příchod?" jízlivě se zeptala Úča matematiky. Neměla mě moc ráda a taky mi to při každé příležitosti dávala pěkně sežrat.
"Zaspal jsem," nervózně jsem se uchechtnul. Cítil jsem, jak mě všichni sledují, ale jeden pár očí mě přímo propaloval pohledem. Wesson. Hned jsem se postavil zpříma a vypnul hruď. Nechtěl jsem, aby ve mně pořád viděl ubožáka. "Jo, zaspal jsem. To se stává, ne?"
"Hmm, a copak to?" pohrdavě se ušklíbla úča. "Ponocoval jste?" Třída se posměšně zachechtala.
"Pracoval jsem na jednom projektu do školy," vyhrkly ze mě automaticky lži. Matikářka nakrabatila čelo, bylo vidět, že s mojí odpovědí není spokojená. Přála si mě co nejvíc ponížit.
"No dobrá," pronesla uštěpačně. "Běžte si sednout."
Úlevně jsem vzdychnul a šel si sednout do zadní lavice za Lily. Ale něco na ní bylo špatně. Dívala se zamilovaně Mikeovým směrem, to ano (kdyby jen věděla, co její miláček dělal včera), ale jinak. Vypadala šťastně, tak jakoby se jí splnily ty největší sny v životě. Když jsem si k ní sednul ani si mě nevšimla.
"Ahoj, Lily," šeptl jsem jí do ucha. Nevnímala. Nechtěl jsem riskovat hlasitější tón a tak jsem si počkal na přestávku.
"Lily," řekl jsem už normálním hlasem a pro jistotu s ní trochu zatřásl. Otráveně vzhlédla.
"Čau Chrisi, ty jsi tady? Ani jsem si tě nevšimla," začala brebenit.
"Jop, jop," zastavil jsem ji. "Co se ti stalo? Jsi nějaká moc šťastná." Zkoumavě jsem ji přejel pohledem. Bylo vidět, že hoří nedočkavostí mi to říct.
"Mike mě pozval na tu sobotní školní akci. Chce, abych tam šla s ním."
V ten moment jsem ztuhnul. Cítil jsem se zrazený, zlomený. Přece jen jsem neměl Mikeovy věřit, že mu na mně záleží. Byla to blbost, nehorázná kravina. Kdo by tomu kdy uvěřil? Byl jsem naivní.
"Chrisi? Ty na to nic neřekneš?" ptala se mě Sakura.
"Ale jistě, Lily. Je to skvělé, přímo ohromné. Splnilo se ti to, co jsi vždycky chtěla," obdařil jsem jí falešným úsměvem. A pak se s velkou nelibostí podíval na Wessona. Naše oči se střetly a já musel uhnout pohledem. Nechtěl jsem, aby viděl, jak moc mě to bolí...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leana Kailien Leana Kailien | Web | 24. srpna 2011 v 14:55 | Reagovat

On pozval na ples Lily? Ikdyž ono se to dalo čekat. NO uvidíme jak se to vyvine. Už jsem natěšená na další kapitolu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama