Nemocný týden slečny Zuz!

19. září 2011 v 20:52 | AngelD |  DRP
Tak mám pro Vás překvapení! :) Další dílek DRP! Doufám, že se bude líbit a taky Vás chci poprostit o ještě chvíli strpení k mému oficiálnímu návratu! Opravdu se snažím ze všech sil, aby bylo všechno hotové :)


Špatné zprávy! Rozhádali jsme se ve třídě - teda já moc ne, ale ostatní hodně - a vypadá to tu napnutě jak kšandy. Všechno začalo jednou holkou, fakt blbkou, nesnáším ji! A teď je to tu rozhodně problémové a navíc jsem onemocněla! Nemůžu tedy do moře, v krku mě bolí jak prase a nos mám ucpaný jak hovado. A teď se to strašně nehodí protože jak jsem šla nakupovat, tak mi do cesty někdo vrazil. Jeden kluk, je to Čech, ale je v jiném kempu. Normálně se pankáči ani trochu nelíbí, ale s on je tak strašně sexy. Vypadá tak rebelsky… Uááá asi jsem se zamilovala! Ale jsem nemocná, takže nikam nemůžu…
Je to na facku, vážně…
No myslím, že zhlédnu další řadu "Super pátnácky" a udělám si mátový čaj… Jinak vážně hrozí, že tady z toho zdechnu!

Myšlenka 28:

Vždycky a všechno bude na nás.
Na našich bedrech.
Pokud se nebudeme učit, propadneme. Pokud nebudeme poslouchat, hrozí nám výprask. Pokud nebudeme společensky aktivní, zůstaneme sami.
Jaké to je zůstat sami?
Zní to sice strašidelně a všichni se toho bojí, ale je to až takové hrozné?
Říká se, že když nebudeme mít nikoho vedle sebe, naše duše to zničí. Když nebudeme mít nikoho, komu bychom se svěřili s našimi strastmi, budeme jako prázdná skořápka.
Alespoň tak se to tvrdí.
Všichni o tom mluví.
O přátelství, o lásce.
Ale já jsem. Já jsem. Já jsem zombie.
Pro vás všechny, kteří mi chcete ublížit.
Tak jak se zpívá v té písničce. Ale opravdu jí jsem? Dokážu zůstat sama?
Stále se mi před očima vrací ten samý obličej. Už je to víc jak půl roku, ale stejně. Moje první láska. I když to netrvalo dlouho… stejně… nemůžu zapomenout. A ani nechci. Všechny ty chvíle, které mi vyloudí na tváři tajuplný úsměv. Všechny ty momenty kvůli kterým se začnu červenat. Všechny ty pocity, které mě tak hřejí. Možná to ještě trochu bolí. On je už jinde, ale já se usmívám když ho vidím. Nehledám od něj prosby o odpuštění a řeči o znovunalezené lásce. Jen chci, aby zůstal stále takový jako kdysi. Aby o víkendech nevstával z postele před desátou, aby nikoho nepustil na svoji oblíbenou židli, aby byl pořád zaujatý do kytary a k šílenství miloval pořád tu samou hudební skupinu. Chci aby byl pořád ten samý idiot, jaký byl když jsem ho poznala.
Jenom to.
Je toho moc?
Já jsem zombie. Takže si asi nemůžu nic přát.
Ale stále můžu doufat.
Snad…
Tak jaké to je zůstat úplně sama?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tess Tess | Web | 30. září 2011 v 10:55 | Reagovat

je to úžasné :-D!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama