Vampire heart 3. díl

30. září 2011 v 12:04 | AngelD |  Vampire Heart
Tak po strašně dlouhé době přidávám další kapitolu Vampire Heart. Snad se bude líbit. Je tam nnohem víc akce, než v předchozích částech (konečně xD)


3. Noční potulky jsou dvousečné zbraně


Kyra měla štěstí, že si nikdo jejího malého výletu nevšiml, čemuž se sama docela divila. Zalezla si do teplé postele a přemýšlela. Nad celou dnešní nocí, nad Lukasem, nad dnešním skvělým randem i přes ten nevydařený konec. Ale stále jí děsila její dnešní slabost. Co to jen mohlo být? Trvalo jí docela dlouho, než usnula.
Ráno jí probudil sluha se slovy, že je čas na snídani, protáhla se a protřela si oči. Byla strašně nevyspaná. Nikdy by jí nenapadlo, kolik toho napáchá nedostatek spánku. Cítila se unaveně a objevily se jí obrovské kruhy pod očima. Jak jen tohle vysvětlí bratrovi? Naštěstí byla sobota, při představě, že by v takovém stavu měla jít do školy, se jí zatočila hlava.
Když konečně vylezla z postele a udělala si ranní hygienu, už si nepřipadala jako by právě nespala týden. Ale pořád jí nebylo do tance.
Při snídani nedávala pozor, co jí bratr vykládal a snažila se soustředit hlavně na to, aby si jídlo strčila do pusy a ne někam jinam.
"Posloucháš mě, Kyro?" ozval se Lukas zvýšeným hlasem.
"Omlouvám se nii-sama, dneska jsem unavená, neposlouchala jsem tě," zčervenala Kyra a sklopila oči.
"V pořádku, ale jak to, že nejsi vyspaná? Něco tě v noci rušilo?" zajímal se její starší bratr.
Kyra zavrtěla hlavou. "Nic takového, jen jsem nemohla usnout."
Bratr jí už dál netrápil, ale nabídnul jí, že místo dnešního odpoledne, které měli strávit spolu, se může jít prospat. Kyra razantně odmítla. Za nic na světě by nechtěla ztratit byť jen jedno sobotní odpoledne strávené s bratrem. Vždycky jí to připomínalo staré časy. Dny, kdy neřešila nic a jen si hrála s bratrem u nich Lukasem na zahradě. Usmívala se při těch myšlenkách, to už je hodně dávno.
"Kyro?" oslovil jí bratr. "Vím, že jsi unavená, ale pokud ti to nevadí, rád bych si dneska vyjel někam do přírody." Kyře se rozzářili oči. Milovala přírodu. A mohla být v jakémkoliv podnebí. Lesy, louky, pustiny, pouštní duny… cokoliv. Dokázala by přežít absolutně kdekoliv. Lukas se příjemně usmál, když viděl, jak radostně Kyra přikyvuje.
Po snídani si šla Kyra na chvíli odpočinout se svým notebookem v ruce. Pustila si svou oblíbenou hudbu a jen tak projížděla internet, než se jí objevilo nové okno z ICQ zprávou. Byla od Marca.
Jsi v pořádku? Včera večer, jsi vypadla, jako by ti něco bylo.
Je to ok, jen jsem si vzpomněla, že jsem příliš blízko domu. Nechtěla jsem, aby mě viděl bratr.
Aha. To je takový děsný?
Není děsný, jen moc ochranářský…
Aha.
Musím, čau.
Jo…
Kyra ICQ vztekle vypnula. Ani nevěděla, proč se naštvala, když Marco označil jejího bratra za "děsného". V jistém slova smyslu měl docela pravdu. Který bratr by zakazoval normální dívce si vyjít? No, problém byl nejspíš v tom, že ona nebyla tak docela "normální". A jak včera sama zjistila, ne vždy bylo bezpečné trávit čas s lidmi. Lépe řečeno, líbat se s nimi.
Chvíli ještě poslouchala hudbu a uvažovala nad světovými problémy, než jí na dveře od pokoje zaklepal Joshepe a upozrnil jí, že by se měla připravit.
O půl hodiny později už čekala bratra v hale. Když přišel, srdce se jí kdoví proč rozbušilo jako o závod. Lukas na sobě neměl oblečený typický oblek, ale místo toho volnější rifle a šedé obyčejné tričko, které mu ladilo k očím.
"Kam vůbec jdeme Nii-sama?" zeptala se Kyra zvědavě.
"Překvapení," usmál se na ní její bratr. Jeho úsměv byl tak upřímný, že Kyře chvíli trvalo, než se jí opět zklidnil tep. Vzali si teréní džíp. Lukáš měl nejspíš namířeno na místo, kde obvykle výletníci nechodí. Nevadilo jí to, právě naopak. Pláže přecpané německými turisty jí odrazovaly. Hotelové komplexy postavené přímo u moře s lehátky a slunečníky zdarma jí iritovali. Kde se poděla čistá panenská příroda?
Lukas chvíli jel po silnici a potom odbočil směrem k jedné z hor chránící pobřeží. Nebyla to ani taková hora jako spíš větší kopec, nicméně o byl pořádný výšlap. Nahoře byla nesmyslně vystavená malá kaplička, která byla vidět už z pláží dole. Příroda byla obvyklá jaká bývá u Středomoří. Sucho, pusto, malé keříky a občas pokroucený strom. Přesto to mělo svou jedinečnou krásu.
Když vyjeli asi do poloviny kopce, Lukas znenadání zastavil.
"Co se děje?" zajímala se Kyra.
"Nic," usmál se její bratr pobaveně. "Zbytek půjdeme pěšky."
Kdyby to řekl jiné osobě, nejspíš by si poťukala na čelo a myslela si, že se zbláznil, že chce podniknout takovou výpravu v těch největších vedrech. Kyra ne. Nadšeně se usmála a bratra objala, kterého to na okamžik vykolejilo. Věděl o své sestře snad všechno, co se dalo, ale stejně ho těmihle chvílemi překvapila. Třebaže ho objímala kdykoliv přišla ze školy.
Kyra nadšeně vyskočila z auta a dala se do běhu. Třebaže nyní postrádala většinu upířích vlastností, včerejší kousanec sebe samé jí vlil novou sílu do žil. Dokázala by uběhnout maratón a nezadýchala by se přitom. Ironie.
"Tak poběž," zvolala na bratra a ten se k ní po chvilce přidal.
I přes počáteční energii, když Kyra vyběhla kopec až ke kapličce, složila se na zem a těžce dýchala. Lukas naopak vypadal jako by si dal jen malou procházku. Nechápala to. To on byl tady člověk.
"Ty jsi snad mimozemšťan," utrousila na bratra. Ten se pobaveně rozesmál. Jeho zvonivá smích zněl celým vrcholem kopce. Kyru to překvapilo, už dlouho ho neslyšela takhle se smát.
"Udržuju kondici. Běhám tenhle kopec každý den," vysvětlil. Kyru to překvapilo. Jasně, to šedé tričko krásně rýsovalo jeho svaly, ale nikdy jí nenapadlo, že by si dal až takovouhle práci.
"Blázne, proč to děláš?" zatřepala Kyra hlavou.
"To je přece jasné. Abych tě ochránil."
Kyře se na chvíli zastavilo srdce. Ale pak posmutněla. Všechno tohle je jen kvůli ní. Kdyby byl sám, určitě by mu bylo lépe. Jen mu přidělávám práci a starosti, pomyslela si, jsem jen sobecká zátěž.
"Přemýšlel si někdy?" zeptala se ho.
"Nad čím?"
"Že bys byl beze mě o hodně šťastnější?" Kyře pukalo srdce, když se to přinutila vyslovit.
Na chvíli bylo hrobové ticho. Připadalo jí jako věčnost než jí Lukas objal a něžně jí do ucha zašeptal: "Nikde bych nebyl šťastnější, než tady a teď s tebou."
Kyra myslela, že se jí srdce i plíce vypověděly službu. Připadal si jak mátoha a hlava se jí točila. Nic podobného od něj nikdy od dob kdy byli malí neslyšela. Ale… strašně se jí to líbilo. Ta věta se jí pořád víc a víc zarývala do paměti, jako by se jí to tam někdo snažil zařezat. Bylo to bolestné, ale zároveň tak příjemně uklidňující. Ale Kyra se nenažila zbavit toho pocitu. Prostě jen ležela na horké zemi a nechala se objímat Lukasem. Ani nevěděla jak dlouho už tam leželi, než se od někudy ozval nepříjemný mužský hlas.
"Princezna a její mazlíček lovec na procházce?"
Kyra prudce otevřela oči, její bratr už byl na nohou a díval se do obličejů desíti upírům. Evidentně to byli vycvičení vojáci, žádní zelenáči. Ten největší z nich, špinavý blonďák si je měřil pobaveným úsměvem.
"Mám pro vás vzkaz, princezno. Je od Jeho Výsosti…"
"Nechci slyšet nic, co by se týkalo Logana!" vykřikla Kyra. Blonďák se rozchechtal.
"To asi bude muset," poznamenal. "Jinak hrozí, že váš domácí mazlíček bude utracen."
Kdosi se pokusil chytit zezadu Lukase, ten se ale ohnal tak rychle, že to Kyra sotva zaznamenala. Upír ležel na zemi dřív než bys řekl švec a jedním rychlým pohybem ho Lukas ochromil a vyřadil ze hry. V té chvíli se na něj vrhli snad všichni přítomní upíři, kromě toho blonďáka, který stál opodál a smál se Lukasovu počínaní.
"Princezna si tě dobře vycvičila. Copak by nebylo jednoduší toho upíra zabít? Co lovče?" Pobízel ho ironicky. Kyru ohromilo jeho chladné chování. Jednoduše by nechal zabít jednoho druha vůbec by se nad tím nepozastavil. Byl jiný, než jací byli upíři, které kdy poznala. A pak se mu pořádně podívala do tváře. Ten šílený výraz, ty lidské rysy. Tohle byl nepochybně ghúl - upír stvořený z člověka. Ale jakože se ovládal? Jakože nechodil jako zvěr po čtyřech a nevypil celé město dole? Jak je to vůbec možné?
"Ááá, ano jsem ghúl, princezno. Jeden z těch, kteří s tím dokážou žít aniž by úplně zešíleli. Připadám vám děsivý?" Opět se rozesmál. Kyra nebyla schopna slova. Co tím myslela jeden z těch? Jejich snad víc?
"Vypadá to, že váš mazel prohrává," poznamenal opět Blonďák. Byla to pravda. Lukas byl omlácený ze všech stran a ze rtu mu tekla krev. Už mu docházely síly. Jeden z přítomných ve rvačce mu prudce kopl do břicha. Lukas spadl na všechny čtyři a začal vykašlávat krev. Kyra nevěděla, co má dělat. Všechno jí připadalo tak neskutečné, jako z jiného světa. Jak idylická a vzdálená jí připadala ty chvilka, když jí Lukas objal a zašeptal jí do ucha ty sladká slova. Bolel jí každičký sval v těle, každičká buňka, když se musel dívat jak Lukas trpí kvůli ní. Lukas už ležel na zemi a upíři do něj stále kopali a mlátili jej. Kyra plakala.
"Nechte toho!" zakřičela. Upíři se na ní podívali a zasmáli se. Ale když chtěli do Lukase znovu začít kopat něco jim v tom bránilo. Kyra byla princezna. Čistokrevná, třebaže byla na útěku, ani jeden těch upíru tady jí nesahal ani po kotníky. Vždycky jí to říkali. "Máš obrovskou moc, se kterou můžeš zničit svět." Nikdy si na sobě nevšimla ničeho tak zvláštního. Kde je ta moc teď?
Tak mě pust ven, ozvalo se kdesi v její hloubi duše. Pust mě a ukážeme jim, kdo jsme.
Kyra nechápala, co to má být, ale poddala se tomu hlasu tomu sladkému vábení moci. V té chvíli jí začalo znamení Orobia úplně hořet. Byla to bolest nad bolest a ona se v křečích svalila na zem. Přítomní ji pozorovali a nedokázali určit, co se to s ní děje. Kyra cítila jak jí proudí obrovská síla žilami, ale zároveň se jí vytrácelo vědomí. Někam , kde to vůbec neznala. Pak se přestala hýbat, dokonce nedýchala a ani jí netlouklo srdce.
"Ááách," nadechla se. Protáhla krk a zvedla se ze země. To co stálo před přítomnými, nebyla Kyra. Bylo to něco jiného, starodávného, děsivého. Její oči měly tu nejkrvavější barvu jaká jen existuje. Dívka se samolibě usmála.
"Jsem volná, konečně," oddychla si a pak se podívala na blonďáka. V příští mikrosekundě stála u něj.
"Kdo ji?" zeptal se.
"Kyra," odpověděla. "Ale někdo jako ty, mě nejspíš bude znát jako Bloody princess."
Blonďák vytřeštil oči. Někdo jako ona, tady? Vždyť ona je už dávno mrtvá! Královská upírka, která vysála bezmnožtví lidí a dokonce i ghúlů.
"Ghúl, tak to jsem neměla dlouho," usmála se na něj. "Krev ghúlů je nejlahodnější jaká může být. Ale nejdřív…" obrátila se na zbytek vojáků, kteří na ni vyděšeně zírali. "Zemřete." Všichni jako jeden muž poslechli příkaz a vybouchli. Jejich krev a vnitřnosti se povalovali všude kolem a nemalá část skončila i na Lukášovy, který bezmocně ležel na zemi v mdlobách.
Blonďák byl v šílené agonii, chtěl se vyvléct s jejího lehkého sevření, ale zároveň pociťoval jisté uspokojení být tak blízko téhle královny noci. Třepal se jako pominutý.
"Tak jaký má pro mě princ Logan vzkaz? Ráda si ho poslechnu," vyzvala ho.
"Dostanu tě. Za každou cenu," pomalu odrecitoval.
"Jak milé!" zasmála se Kyra. Nebyl to veselý smích. "Tak co? Připadám ti děsivá?"
Blonďák se už připravoval na smrt. Kyra jemně jazykem objela jeho krční tepnu a pak se zakousla. Ale nepila dlouho, ne tolik, aby ghúl zemřel. Pustila ho.
"Běž a řekni svému pánovi, že si pro mě bude muset zajít sám, jestli mě tolik chce," zašptala mu do ucha a potom ho jemně políbila na rty. Blonďák se ani nehnul. "No tak utíkej, nebo si to rozmyslím," vyzvala ho. Teď už zareagoval a tryskem se dal pryč. V pravou chvíli. Jen co seběhl dolů, Kyra omdlela.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leana Kailien Leana Kailien | Web | 30. září 2011 v 16:56 | Reagovat

Parádní a naprosto dokonalý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama