Jen jednou

31. října 2011 v 21:13 | AngelD |  Jednorázovky
Víte co byla moje první myšlenka, když jsem napsala tuhle povídku? "Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát porno... no tohle na to celkem vypadá…" Ale nééé, nebojte se. Jde v podstatě o krátký romantický příběh. A to vážně. Jen bych ho asi nedoporučovala číst dětem před spaním ;D


K povídce je píseň, jejíž text se tam objevuje. Takže není to můj výmysl ani nic podobného. Tady jí máte:

Jen jednou


Proč? Proč? Proč?

Proč ona a ne já? Proč sis jí vybral? Proč jsi s tím vůbec začínal? Proč mě tvé temné oči tolik hypnotizují? Proč, když o ní mluvíš, se mi do očí derou slzy? Proč když se mě jen jemně dotkneš, mrazí mě po celém těle? Proč mi tě všechno kolem připomíná? Proč musím ve svém bytě stále cítit tvou vůni? Proč to byla jen jedna noc? Proč ses mi pak neozval? Proč ses nejdřív choval jako bys mě miloval, a pak se na mě ani nepodíval? Proč se mi stále vtíráš do hlavy? Proč si takový ignorant a imbecil? Proč jsem se musela zamilovat? Řekni, proč, Deane?

"Co to píšeš?" ozvalo se mi za zády. Rychle jsem se otočila, a když jsem uviděla svou kamarádku Jess, vzdychla jsem. Ona věděla všechno, měla mě takříkajíc přečtenou. Krátce prohlédla můj výlev citů a taky si povzdechla.
"Zase on?" pozvedla obočí.
"Já… ano. Nemůžu na něj přestat myslet," přiznala jsem se nakonec popravdě. Před ní stejně nemělo cenu lhát, poznala by to.
"Ale on tě jen využil, Veronico. Byla to jen jedna noc. Nemiluje tě. Už se s tím smiř." Její slova mě bolela, tím víc, že jsem to sama věděla, věděla jsem, že on tu svou blonďatou nánu nikdy neopustí, že mě… nemá rád. Já byla jen jeho povyražení, atrakce na jednu zábavnou noční show. Ale nemohla jsem dělat nic s tím, že já se do něj zamilovala. A to doopravdy, srdcevidně a nedalo se to odvolat. Bože znělo to jako naprosté klišé! Měla bych se přestat chovat tak sentimentálně.
"Já to přece vím," řekla jsem nakonec.

Když skončila škola, potloukala jsem se městem, stále se svojí depresivní náladou. Neexistovalo nic, co by mi momentálně zvedlo náladu. Proč já jsem proboha takové zamilované pako? Ani nevím jak, ale skončila jsem zase u školy, nechtěla jsem jít domů, kde jsem stále cítila jeho přítomnost. Zabalila jsem to a skončila na jedné ze zdejších laviček.
Byla jsem zcela ponořena ve svých myšlenkách a tiše si zpívala:

Na dveře škrábej, básně piš,
už mě víckrát neuvidíš.
Jak se domů dostaneš?
Tahle noc končí a ty víš,
že mě víckrát neuvidíš.
Ulicí prázdnou padá déšť,
je ráno…
Najednou ke mně zezadu někdo přistoupil a objal mě. Poznala jsem ty ledové paže, tu hořkosladkou vůni jeho těla, ten tichý dech, který mě šimral na krku…
"Zpíváš nádherně," zašeptal mi do ucha a olízl mi ho. Zachvěla jsem se.
"Co po mně chceš," promluvila jsem těžce, "Deane?" Otočila jsem se a hleděla mu mlčky do tváře. Do tváře, kterou jsem tolik milovala. Která mi působila tolik muk, ale já ji stejně nedokázala nenávidět.
"Chtěl jsem tě vidět," usmál se na mě arogantně. "Víš, hrozně jsi mi chyběla."
"Ale ty mě ne," zalhala jsem okamžitě. "Byla to jen jedna noc, nezapomněls?"
"Ale no ták, Veronico. Neříkej, že by sis znovu nedala říct? Já se tě totiž ještě nenabažil," mluvil ke mně uklidňujícím sametovým hlasem. Bolely mě jeho slova. Ano chtěla bych ho znovu cítit ve své náruči, chtěla bych, aby mě líbal, chtěla bych, aby si mě vzal a naše dvě těla splynuly. Ale nemohla jsem, ne znovu, ne když jemu šlo jen o sex.
"Ne nechci, mně to stačilo. Zas tak dokonalej si nebyl," lhala jsem, až se mi od pusy prášilo. Samozřejmě že byl dokonalý, dokázal ve mně vzbudit takovou slast, až mě to dohánělo k šílenství.
"Tehdy to vypadalo jinak, jak si sténala mé jméno," oponoval mi. Zamračila jsem se.
"Zažila jsem lepší."
"Nelži mi, Veronico," zašeptal, a pak si pro sebe ukořistil moje rty. Nemohla jsem se mu bránit, to už prostě nešlo. Měl mě plně ve své moci. Přidala jsem se k polibku a hladově po něm přejížděla rukama. Dean se po chvilce s arogantním úsměvem odtáhl.
"No vida, přece jen by sis to ráda zopakovala," promluvil. "Ale tady raději ne. Přece nechceme, aby nás někdo viděl, že ne?"

Stáli jsme před Deanovým domem a já jen zírala, byla to snad největší vila, jakou jsem kdy viděla. A k tomu ta zahrada. Vůbec se to nedalo srovnávat s mým pidi bytečkem. Dean si samozřejmě všiml mého obdivu, a tak se choval ještě samoliběji. Ovšem moc dlouho jsem si údivu neužila protože Dean mě rychle vtáhl k sobě do ložnice.
Jen co jsme se tam ocitli, hned mě povalil na postel a začal mě hladově líbat, připojila jsem se k jeho hře s jazyky a rukama mu vjela do vlasů. Když nám začal rapidně docházet kyslík, odtáhla jsem se a začal ho líbat na koutcích úst a pomalu přejížděla po bradě až k šíji, tam jsem zanechala pár červených flíčků, i když jsem věděla, že mě za to později nejspíš zabije. Opečovávala jsem jeho krk, dokud slastně nevzdychl. Pomalu jsem mu sundala tričko a pak i sobě. Rukama jsem ho začala hladit po celém těle a jazykem mu zajela do pupíku, vlhkou cestičkou zajela přímo k jeho pravé bradavce a začala ji žužlat, dokud nebyla tvrdá. Dean byl už viditelně nadržený a pod kalhotami se mu začínala rýsovat tvrdá boule. Přešla jsem tedy k druhé bradavce a lehce mu zatlačila kolenem do rozkroku. Znovu zavzdychal.
"Teď já," zašeptal a obrátil naše pozice.
Znovu začal hrát bitvu s našimi jazyky a přitom mi jednou rukou masíroval bradavku a druhou mě jemně hladil po břiše. Po chvilce ze mě stáhnul kalhoty, rovnou s kalhotkami. Pak se o mě začal starat tam dole. Těžce jsem dýchala a sténala jeho jméno. Jeho horká ústa mě pohlcovala a já hořela šílenstvím.
Nakonec se i Dean zbavil zbytku dotěrného oblečení. Začal do mě pomalu vstupovat. Ze začátku to docela bolelo, ale nakonec i já začala pohybovat pánví proti jeho přírazům.
"Veronico!" vykřikl Dean, když se udělal.
"Deane!" následovala jsem ho o chvíli později. Pak jsme se vedle sebe svalili, já se však otočila zády a zhluboka oddychovala. Věděla jsem, že tohohle budu ještě hodně litovat. Ale jemu se nedalo odolat. Nakonec jsem se sebrala a začala se oblékat.
"Kam jdeš?" ozvalo se z postele.
"Kam asi? Domů," povzdychla jsem si ironicky. Na to jsem byla surově přiražena ke zdi. Dean mě věznil svýma rukama a bránil mi v odchodu. Dlouho se mi díval do očí a já se v jeho temných hlubinách topila. Nakonec si povzdechl a jemně mě pohladil po obličeji, a pak mi dal letmou pusu na čelo.
"Když tě budu milovat, budeš se usmívat jen pro mě?" zašeptal. Vytřeštila jsem oči, nevěděla jsem, co to tady vykládá. On se jen mírně pousmál a znovu mě políbil, tentokrát déle a na rty.
"Tak ano, nebo ne? Odpověz, Veronico, stojíš o moji lásku?"
Chvíli jsem uvažovala, netušila jsem, jestli to myslí vážně, nebo si ze mě jenom dělá srandu a abych pravdu řekla, bylo mi to naprosto jedno. Objala jsem ho tak silně, jako bych ho už nikdy neměla pustit. Z očí mi začaly téct slzy.
"Ano, stojím o tvou lásku, Deane. Budu se umívat jen pro tebe," vzdychla jsem.
"Potom tě miluji, Veronico."
Usmála jsem se, tak dlouho jsem po tom toužila.
Cítila jsem se nádherně, on byl přesně to, co mi chybělo ke štěstí. A teď jsem to měla. Všechno bylo dokonalé…
"Já tebe taky, Deane…"

Proč? Protože miluju.

Na dveře škrábej, básně piš,
už mě víckrát neuvidíš.
Jak se domů dostaneš?
Tahle noc končí a ty víš,
že mě víckrát neuvidíš.
Ulicí prázdnou padá déšť,
je ráno…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leana Kailien Leana Kailien | Web | 1. listopadu 2011 v 17:27 | Reagovat

To bylo pěkný, zbožňuju jméno Dean. Parádní.

2 Tess - T/ Tess - T/ | Web | 11. ledna 2012 v 17:09 | Reagovat

To je pěkné :) Strašně moc :)! Hrozně moc :D! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama