Stupid Arrogance 11. díl

5. října 2011 v 21:56 | AngelD |  Stupid Arrogance
Ano, a máme tady poslední díl... a dál? Uvidíte sami...

11.Část: Hop a skok, tralalá, chybička se vloudila… A stejně je to fajn!

Když jsem v pondělí na to šel do školy, nálada mi nesmyslně šplhala až k hranici bláznovství. Poskakoval jsem a hvízdal si pro sebe veselou melodii. Kocovina ze včerejška mě jako zázrakem opustila a bylo mi fajn jako nikdy. Hned jsem zrušil svůj slib, že už v životě nikdy nebudu pít. Přece jen, nemyslel jsem ho vážně. Ale i tak by se mi měl svírat žaludek obavami. Jak asi vysvětlím Becky, že všechno, co se té noci stalo, byl jen prostoduchej úlet, a že v tom nemíním pokračovat? Jak velkou nakládačku po tom všem můžu od Johna dostat? Upřímně, doufal jsem, že je to jeden z těch typů, co mají kocovinu ještě týden po akci. A navíc, co Mike? Jak bude reagovat? Jak se teď ke mně bude chovat?
Ale v tomhle momentě, jako by mi bylo všechno jedno. Sluchátka mi do uší vyřvávala nevkusnou letní písničku s dobrým rytmem, a já si představoval, že se procházím po pláži místo po těch nechutnejch sněhovejch břečkách.
Z mého snění mě vytrhly čísi ruce. Jedna mě uchopila za pusu, abych nekřičel a druhá objala mý tělo. Neznámá osoba mě zatáhla do temné postraní uličky. Byl jsem v šoku. Srdce mi začalo bít jako splašené.
"Uklidni se," zašeptal mi do ucha známej hlas. "To jsem jenom já."
Silné paže mě odmítaly pustit, dokud jsem se nepřestal zmítat. Otočil jsem se na svého únosce a zadíval se mu do tváře.
"Mi-Mikeu," vyhrkl jsem. Pousmál se a hřbetem svý ruky přejel po mý tváři. Udělal to tak něžně, že mě to samotného překvapilo.
"Chrisi," vydechl a spustil ruku dolů.
"Co to mělo bejt?" dožadoval jsem se vysvětlení. Přece mě sem nezatáh pro nic za nic. Zamračil se, jako by mu vadil můj chladný tón a stručnost mejch slov.
"Chci si promluvit," prostě odpověděl.
"Není o čem," oponoval jsem ledově. "Ta… noc, to neřeš. Byl jsem opilej a nevěděl, co dělám."
Mike se po mě zvláštně podíval. Pak ale nahodil svou typickou kamennou maskou. Zřejmě usoudil, že na city by mě nedostal. Jenže ani jsem se nenadál a uvěznil mě rukama u zdi.
"Pamatuješ si všechno, Jordane?" Svůdně mi zašeptal do ucha.
"Jo, teda většinu," přikyvoval jsem. A pak jsem uslyšel jeho výsměšnej smích. Vůbec se mi to nelíbilo. Věstilo to něco nedobrýho.
"Co to-"
"Zřejmě jsi na něco důležitého zapomněl, Chrisi," Wesson se mi podíval do očí a s vážným hlasem pokračoval. "Dovol, abych ti to připomněl. Tu noc jsi mi řekl, že mě miluješ."
Vytřeštil jsem oči. To co říkal, nebyla pravda, nemohla bejt! Jenže, já věděl, že nelže. Hluboko uvnitř mi bylo jasný, že já tu osudovou větu opravdu vyslovil ze svých úst. Neměl jsem nic, co bych mohl použít. Byl jsem plně v jeho moci.
"Už si vzpomínáš?" zabručel a pak mi začal sundávat z krku šálu. Byl jsem příliš mimo, abych mohl protestovat. Za chvíli se šála válela ve sněhu a on mi začal líbat můj nechráněný krk. Proti mé vůli jsem vzdychl. A právě tenhle zvuk mě propral z transu. Zhnuseně jsem ho odstrčil.
"A to si jako myslíš, že teď budu nějaká tvoje osobní děvka, nebo co?! Že ti vlezu do postele, kdykoliv si o to řekneš?! Hele Wessone, nech to bejt. Ušetři si čas a námahu, protože já nikdy nebudu tvůj, rozumíš?! NIKDY!" Při mém monologu mi málem vyhrkly slzy. Mike se nezmohl na nic, jen tam překvapeně stál jako solnej sloup. Nechtěl jsem, aby věděl o mé slabosti k němu. Nechtěl jsem, aby mi ublížil ještě víc než do teď.
"Chrisi," dostal ze sebe po nějaké době Mike. Podíval se mi do očí. Nevím, co viděl v těch mých. Ale ty jeho byly plné viny. A lítosti.
"Ubližuji ti," překvapeně znovu zamrkal. Zadržel jsem v sobě vzlyky.
"Nenávidím tě," řekl jsem stručně a ledově. Moje tvář teď byla jako jeho za poslední tři roky. Byla to kamenná maska. Celý můj výstup byl dokonalej. Tedy až na jeden drobnej detail. Nebyla to pravda. Nedokázal jsem ho nenávidět. Miloval jsem ho. A proto jsem zbaběle utekl dřív, než stačil cokoliv říct, nebo udělat.
Ve škole jsem se mu snažil vyhýbat jako čert kříži. Do učebny jsem vcházel jako poslední a jako první z ní vždy vystřelil. Snažil jsem se být pořád někým obklopený. Což nebylo nijak zvlášť těžké, po všech těch událostech. Hned po první hodině ke mně přišla úplně rudá Becky. Vůbec jsem se jí od té párty neozval. Vlivem kocoviny i vlivem toho, že jsem vůbec nevěděl, co jí říct.
"Ahoj Chrisi," zašeptala a sklonila hlavu. Jeden by si pomyslel, že už nebude tak stydlivá od té bouřlivé soboty. Ale ono ne.
"Becky," Usmál jsem se na ni mile. Nervózně si začala hrát s prsty.
"Víš já-" začala, ale já jsem jí přerušil.
"Je mi to moc líto. Vážně jsem po tobě neměl tak vyjet. Snad se na mě nezlobíš."
"To je v pořádku. Já jen.. no.."
"Promiň," zašeptal jsem lítostivě, když mi došlo, že to se mnou doopravdy myslí vážně. "Já tě mám rád, opravdu. Jen víš,… já už miluju někoho jinýho. Sice on mě ne, ale já se s tím potřebuju nějak srovnat. Vztah se mnou by byl teď pouhá maškaráda…"
"On?" vytřeštila Becky oči. Kousl jsem se do rtu. Takhle blbě se přeřeknout!
"No… jo. Je to kluk," přiznal jsem se nakonec. Nemělo cenu lhát. Jen bych ublížil sobě i jí.
"Aha."
"Neřekneš to nikomu, viď?" udělal jsem na ní psí oči. Tohle mi šlo dobře.
"Neboj. Tvé tajemství je u mě v bezpečí." přikývla a s úsměvem odešla. V tu chvíli jsem si oddychl. Vzala to dobře, neodsuzovala mě a navíc jí věřím, že to nevykecá. A když už jsme u toho, ani John nebyl ve škole, takže nakládačka se odkládala na dobu neurčitou. My lucky day!
Další přestávku se kolem mě seběhla snad celá škola. Samozřejmě Becky byla celkem oblíbená, bohatá a z dobrý rodiny. Dalo se čekat, že všechny bude zajímat, jaké to s ní vlastně bylo a jestli spolu chodíme. Všichni se chtěli dovědět lecjakou podrobnost.
Ale udivilo mě, kolik drbů se začalo šířit o Mikeovy. Každého zajímalo proč mě na té párty od Becky odtrhnul. Kolovalo plno verzí, slyšel jsem dokonce i jednu, že mu to nařídil John, čemuž jsem se musel smát. Ale nic se k pravdě, ani zdaleka nepřiblížilo. Nikoho nenapadlo, že slavnej Mike Wesson je gay a chce si to vyřídit s mojí zadnicí. Anebo já s jeho? Těžko říct.
A taky se každý zajímal, co se stalo potom, jak jsme se Mikem odešli. Vyprávěl jsem všem stejnou verzi, jako Lily, ale vynechal jsem tu snídani. To přece nemuseli vědět. Ale bohužel samotná Lily se postarala o to, aby každá holka na střední věděla, že jedla snídani připravenou Wessonem. Kroutil jsem nad tím nevěřícně hlavou.
Co mě ovšem udivilo, byl fakt, že o tom, že spolu Lily a Mike něco měli, nikdo nevěděl. Předpokládal jsem, že toho bude plná škola, protože Lily se bude chtít pochlubit na každým rohu, jak Mike úžasně líbá. Což vlastně byla pravda. Opravdu líbal jako bůh. Ale nic takovýho se nedělo. A já neměl potřebu všem vykládat, jak si ti dva navzájem strkali jazyk do pusy.
Všechno na první pohled vycházelo skvěle. Ignoroval jsem Wessona, bavil se s přáteli. Nic mi nechybělo. Ovšem pouze do doby než se mi v hodině chtělo strašně na záchod. Nenapadlo mě, že by se tam za mnou mohl vydat i on!
Zrovna jsem si umýval ruce, když mě kolem pasu chytly čísi silné ruce. Nahlas jsem vyjekl, nebylo slyšet, že někdo přichází a protože v naší sociální škole nejsou nad umyvadly zrcadla, tak ani vidět.
"Chrisi," zašeptal mě tak známý hlas. Okamžitě jsem strnul.
"Co mi chceš?" neodpustil jsem si pohrdavý tón. "Kolikrát ti mám opakovat, ať mě necháš na pokoji?"
"A kdy mě ty konečně necháš domluvit?" vzdychnul a otočil mě tváří k sobě. Vážně se mi díval do očí, jako by mě chtěl pohledem přesvědčit, že je tu v míru.
"Pff," odfrknul jsem si. "A proč bych měl tvejm slovům věřit, Wessone? Hm?" Nechtěl jsem s ním prohrát, poddat se mu. To nepřicházelo v úvahu.
"Protože já… tě… miluji," řekl vážně, až jsem vytřeštil oči a brada mi klesla až k zemi. Lhal bych, kdybych tvrdil, že mě to nepotěšilo, že mě to nezahřálo u srdce… chtěl jsem, aby to byla pravda. Ale ona nebyla.
"Slova," mávnul jsem rukou, když mi mý tělo dovolilo použít hlas. Neznělo to zrovna věrohodně. V Mikeových očích to mírně zajiskřilo. Díval se na mě, jako by se snad nad něčím rozhodoval. Nakonec vzdychnul.
"Teď mě poslouchej, blbej strašpytle," pronesl klidným hlasem. Ta přezdívka! Už dlouho mi tak neřekl a to jen zvýšilo mou pozornost. Třeba to tak chtěl. "Tohle nebudu opakovat. Miluji tě, tak moc až mě to děsí a myslím to naprosto vážně. Nechci, abys byl má… děvka. Tak to nikdy nebylo a ani nebude. To, co k tobě cítím, jsem si uvědomil, před třemi lety, ale nechtěl jsem, abys to věděl. Myslel jsem, že mě budeš nenávidět, že se ti zhnusím. A byl si pořád zakoukaný do Lily. Částečně proto, jsem se s tebou přestal bavit. Lepší bylo, tě ignorovat. Ale pak, vždy po škole… Už jsem to nedokázal ovládat. Nemohl jsem se od tebe držet dál, nešlo to. Miluji tě Chrisi," dokončil svůj nejdelší monolog za celý život. A v očích jsem mu viděl… lásku. Jo v těch ledových nepřístupných, odříznutých od jakéhokoliv citu. Nemožné? Asi ne. Srdce mi tlouklo jako splašené a vůbec jsem nevěděl, jak se tvoří slova. A bylo mi to v celku jedno. Stačila pouhá jeho přítomnost a tvář a pocit, že mě vážně miluje. Konečně jsem mu uvěřil a mohl si vychutnat jeho doteky. Zářil jsem jako slunce v letním poledni. Instinktivně jsem vyhledal jeho dlaň a sevřel jí do svý. Pochopil. Přiblížil svůj obličej k mýmu. Chvíli se mi díval do očí, ale já už nechtěl čekat. Přitiskl jsem svý rty na jeho. Tenhle polibek byl ještě lepší, než ten předchozí. Naše jazyky bojovaly o nadvládu, těla se k sobě tiskla tak, že nikde nezůstal ani milimetr mezery. Ruce se dotýkaly holý kůže pod tričky. Byl to přímo hurikán vášně. Mike mě natlačil ke zdi a začal mě líbat na krku. Z úst mi unikl tichej sten. To se mu nejspíš líbilo, poněvadž mi v zápětí nohou zatlačil na můj rozkrok. Kousnul jsem se do rtu. Ale pak si Mike znovu ukořistil pro sebe mý rty. Docházel nám kyslík, ale ani jeden z nás to nebral na vědomí. Po chvilce se naše trička válela na zemi. Mike pomalu sjížděl rty až k mému vypracovanému břichu a začal mě zahrnovat polibky.
Byli jsme tak zaneprázdnění jeden druhým, že jsme si nevšimli zvonění ohlašující konec hodiny. Pro Kibu, kterej se o chvíli později dostavil na záchodky, aby vykonal svou potřebu, to musel bejt pořádnej šok. Našel nás tam polonahý, natisknutý na sobě ve víru vášně. Teprv jeho křik nás probral z transu.
"Co to - CO ste tu kurva vyváděli?!" zakřičel s hlasem o oktávu výš. Nevěřícně si nás měřil.
"Hele, Kibo," začal jsem uklidňujícím hlasem a přistoupil k němu o krok blíž, "nech si to vysvětlit."
Kiba na sucho polknul. "Jak to chceš vysvětlit do prdele?! Kdybych tu nepřišel, byl byste už - kdo ví kde! Buzeranti! Sakra, Chrisi…"
Sklopil jsem hlavu. Za to Mike si ho ledově měřil. Pak k němu přistoupil a chytnul ho pod krkem.
"Co to-" zděšeně jsem začal.
"Nepleť se do toho, Chrisi," zpražil mě Mike. Pak ostře promluvil ke Kibovi. "Jestli někomu jen cekneš, o tom co jsi tu viděl, tak jsi skončil, rozumíš?!" Kiba vystrašeně zíral na Mikea. "Víš, mám doma fotky ještě z té párty, kde jsi byl převlečený za sexuálního otroka. Jestli nechceš, aby je někdo viděl, víš, co máš dělat." Mike ho pustil a on jen nepatrně přikývnul a svižně odkráčel pryč. Vyjeveně jsem za ním hleděl a pak se otočil na Mikea.
"Fotky Kiby jako sexuálního otroka?" nechápal jsem. Mike se usmál a objal mě.
"To ti nemůžu říct. Je to přísně tajné," řekl s úšklebkem.
"Bezva," zabručel jsem ironicky.
"Taky tě miluji."
"Ale víš o tom, že láska je jen chemickej proces, kterej jednou skončí?" povytáhl jsem obočí a znalecky na něj koukal. I když mi to řekla před nedávném Lily, teď se to skvěle hodilo. Znovu se zasmál.
"Tak si to do té doby užijeme, ne?" zavrněl mi do ucha a skousnul ušní lalůček. Naskočila mi husí kůže.
"Ale tady ne," zašeptal jsem odpověď, vymanil se z jeho objetí a nevzrušeně si to odpochodoval zpátky do třídy. Za sebou jsem nechal Mikea vyvedeného z míry a uslyšel ještě, jak zaklel a vydal se za mnou. Zachichotal jsem se. Dneska se asi moc nevyspím…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leana Kailien Leana Kailien | 6. října 2011 v 15:37 | Reagovat

Dóst dobrý a povedený.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama