Stupid Arrogance 9. díl

2. října 2011 v 21:28 | AngelD |  Stupid Arrogance
Další dílek našeho celkem zajímavého páru xD Snad se pobavíte :)


9.Část: Konec párty? Ale kdeže! Teď to teprve začalo!


"Bec-škyt-Beck-škyt-Becky,"dostal jsem ze sebe a začal se k ní naklánět. Byl jsem v silným podnapilým stavu a chtěl jsem si užívat, jedno s kým. Já byl rád, že ji neoslovuju Mikeu.
"Dneska ti -škyt- ti to váž-škyt-vážně sluší," snažil jsem se jí zašeptat romanticky do uší. Nevím, jestli řvaní do ucha s občasným škytnutím a chytání za prso jí přišlo jako báječná romantika, no spokojeně zavrněla. Tak jsem vzal její obličej do dlaní a začal jí líbat. Ochotně se zapojila a to s takovou vášní, až jsem si říkal, zda-li je to fakt ta stydlivá Becky, jakou znám. No alkohol dělal s lidmi vážně divy…
Opatrně jsem jí začal jazykem zkoumat ústa a ona se do toho zase s radostí přidala. Už mě to ani nepřekvapilo. Byl jsem rád, že naše polibky neruší moje opilecký škytání, a tak se na ní ještě více natisknul.
Pak mě od ní někdo zezadu nečekaně a zuřivě odtrhnul.
"Héj! Vo co jdé?" protestoval jsem. Dotyčnej mi pomohl na nohy a promluvil.
"Promiň, Becky, ale vzhledem k Chrisově stavu si nemyslím, že je to dobrý nápad," omlouval se kazič zábavy Wesson. Takže on se mohl ocicmávat s Lily a já se bavit nemůžu? Hovado!
"Jistě," souhlasila Becky ve tváři celá rudá.
"Neblbni Beck-šktyt-Becky. Užijem si spolu. Tenhle jen -škyt- prudí," řekl jsem a snažil se dostat z Mikeova sevření.
"Mike má pravdu, Chrisi. Jsi moc opilý," odpověděla Becky a sklopila hlavu. Takže jí trochu zodpovědného chování přece jen zbylo. A Wesson se vítězně usmál. "Nechme to na jindy," navrhla ještě. Mikeovy oči zaplály hněvem. Jeho chování mi přišlo divné. Byl najednou tak nevyzpytatelný. Držel mě tak silně, že mi nezbývalo, než se podvolit. Bál jsem se dát Becky dokonce i pusu na rozloučenou.
"No, tak jindy -škyt- ahoj," broukl jsem a vydal se pryč, za stálého Mikeova držení.
"Nemusíš mi dělat- škyt- chůvu," mračil jsem se na něj.
"Když u tebe to jinak nejde," povzdychnul si a já prostě musel uznat, že má pravdu. Minule mě musel zachránit před úchylákama a teď se bez něj ani neudržím na nohou. A pak, vůbec jsem si nepamatoval, kde bydlím. "A nemrač se, nesluší ti to," dodal ještě.
"Ehm, co?" zeptal jsem se, jelikož moje vnímání zrovna řešilo, zda moje nohy jsou opravdu moje.
"Ále nic," pousmál se a pohladil mě po tváři. Okamžitě jsem ztuhnul.
"Kurva, co to zase děláš?" vykřikl jsem. Wesson si pouze smutně povzdychnul a svou ruku z mojí tváře sundal. Já se zastavil.
"Nechápu tě! V jednu chvíli se chováš jako přítel, pak mě ignoruješ, pak se do mě navážíš, pak mě nenávidíš, pak se mě pokoušíš sbalit a kdyby mi to nestačilo, tak třeba znovu do kolečka! Co vůbec ode mě chceš?" Byl jsem na svůj proslov pyšnej, protože se mi podařilo ani jednou neškytnout. Mike sklopil hlavu. "A navíc to s Lily! Co tě to proboha napadlo?" Zavrtěl jsem nechápavě hlavou. Ale ten imbecil nebral moje slova vůbec vážně. Fajn neznělo to zrovna moc mudrcky, když k tomu používám opileckej hlas a máchání rukama kolem sebe, ale přesto… ta slova měla vážně svůj význam! Jenže on v tom viděl jediné - naději.
"Takže ti to vadilo!" rozesmál se na celé kolo.
"Co?" nechápal jsem a hlasitě škytnul. Když jsem opilý, myšlení mi obvykle jde ještě hůř, než normálně.
"To s Lily. Že jsem byl s ní," vysvětlil. V té chvíli by se ve mně krve nedořezal. I když mi z úst samovolně padaly všelijaké bláboly, k tomuhle jsem se přiznat nechtěl.
"Ne! Nevadilo mi to!" křičel jsem uraženě.
"Ale jo," nedal se odbýt.
"Ne!"
"Žárlil jsi!"
"A tys žárlil, když jsem byl s Becky!"
Vítězoslavně se usmál. Až pozdě mi došlo, že to byla chyba. Ale, có! řekl jsem si, když tak to svedu na alkohol no.
"Ano, máš pravdu," poznamenal po chvíli Mike. "Žárlil jsem. Straně moc."
Vytřeštil jsem oči a pozastavil se, ale pak mě zradil balanc, a kdyby mě nechytily Mikeovy pohotový ruce, byl bych si to namířil přímo na zem.
"Dávej přece pozor!" ušklíbnul se Wesson. " Nechci, aby se ti něco stalo." Jemně mě kousnul do ušního lalůčku. Zamrazilo mě. Pak si mě zhoupl do náručí. Nahlas jsem vyjekl.
"Pust mě!" běsnil jsem.
"Ne, ne, ne. Zem je pro tebe moc nestabilní. Mohl by sis ublížit," pronesl laškovným tónem. Probodl jsem ho hodně, hodně zlým pohledem.
"Nenávidím tě," řekl jsem a v té vteřině jsem to myslel naprosto vážně. On se tomu jen upřímně zasmál.
Když jsme dorazili k nám domů - ani nevím jak - padla na mě opilecká nečinnost. Pomalu jsem se nechal ukolébat Mikeovým nedbale elegantním krokem. Div, že jsem ještě jakžtakž vnímal.
"Kde máš klíče, Chrisi?"zašeptal mi najednou ledovej hlas u ucha. Sotva jsem ho vnímal.
"Hmpf, …" odpověděl jsem pouze.
"Chrisi! Klíče," zkusil důrazněji a jednodušeji.
"V kapse…"
Postavil mě, ale stále mě přidržoval. Začal mi šahat do kapes. Můj mozek si jaksi neuvědomil, jak moc tyhle dotyky byly příjemný. Zvlášť když mi tam šmátral tak dlouho a důkladně.
"Chrisi," řekl z ničeho nic Mike a stěží zadržoval smích.
"Huh? Co je?"
Wesson mlčky poukázal na malou rýsující se bouli v mých kalhotách. Oči mu šibalsky plály.
"Kurva," ujelo mi.
"Klíče v kapsách nemáš," prohodil Mike.
"Sako…" zamručel jsem a snažil se přijít na to, jak odstraním ten svůj malý problém. Nic mě - jak nečekaně - nenapadalo.
"To jsi nemohl říct dřív?" vyjel po mně.
"Aspoň si nevynechal příležitost k ošahávání mé maličkosti. Tak si nestěžuj," broukl jsem. On po mně hodil lišáckej pohled.
Klíče nakonec našel, a tak otevřel dveře od mého skromného bytu a vyzul nám oběma boty. Pak mě odnesl přímo do ložnice. Mezitím mě začala třeštit hlava a žaludek se nebezpečně houpal. Položil mě na postel.
"Je mi blbě…" zkonstatoval jsem. Wessonovy rty se uzamkly do jedné rovné linky. Pak se odhodlal a začal ze mě sundávat vrstvy oblečení.
"Hráblo ti?" vyjekl jsem.
"Klid, Chrisi. Nic ti nedělá-"
"Tomu říkáš nic?" skočil jsem mu do řeči a rukou poukazoval na to, jak mě vysvléká. Povzdechl si.
"Potřebuješ sprchu. Bude ti líp," vysvětlil a dál na mé protesty nebral ohledy. Svlíkl mě až do trenek, a pak mě vzal do náručí.
V koupelně mě položil do vany - ještě pořád v trenkách - a zíral na mě.
"Huh, kde je voda?" zeptal jsem se.
"Vysvleč se ještě," obdařil mě širokým úsměvem. "Já to raději neudělal, obvinil bys mě ze sexuálního zneužití."
"To děláš už teď," mumlal jsem si pod vousy, ale stejně jsem si poslední kus oblečení sundal. A raději se ani nedíval, jestli se ten perverzák kouká.
Pak na mě Mike pustil vodu. Okamžitě jsem zapištěl. Bylo to nenormálně studené.
"Le-ledový," stěžoval jsem si.
"To tě alespoň vzpruží," smál se mi. Po chvilce mi podal hadici na vodu. Nechápavě jsem na něj hleděl.
"Dojdu ti pro osušku a čisté prádlo," vysvětlil. "Hlavně křič, když se něco bude dít."
Odfrkl jsem si. Postarat se sám o sebe ještě umím, nejsem malomocný. Ale musel jsem uznat, že studená sprcha mi udělala dobře a trochu mě vymanila z opilosti. Bohužel ne dost na to, abych si uvědomil, co tu vlastně dělám a hlavně s kým.
Zanedlouho přiletěl Mike. Ještě chvíli mě sledoval, ale pak se rozhodl, že je nejspíš čas jít spát. Pro mě tedy.
Vyštrachal jsem se na nohy a on kolem mě obmotal ručník. Nešlo si nevšimnout, jak si to užívá. Pak mě znovu - navzdory mým protestům - vzal do náruče a do ložnice. Povalil mě ještě v ručníku na postel a hodil po mě čistý trenky. Strefil se mi přímo do obličeje.
"Obleč si to," rozkázal Wesson. Naštvaně a vrávoravě jsem se vysoukal z ručníku, posadil se a snažil se dostat do trenek. Podařilo se mi to tak na pátý pokus. Ten úchyl se pohledem na mě zřejmě dobře bavil. To mu nedaruju, ušklíbl jsem se pro sebe.
"Poď sem,"vyzval jsem ho laškovně. Přistoupil ke mně asi na dvoumetrovou vzdálenost.
"Blíž," zamrkal jsem. Udělal jeden váhavý krok dopředu a nejspíš horečně přemýšlel, co mám v plánu.
"Ještě blíž," usmál jsem se nevinně. A už byl u mě. Skláněl se nade mnou jako bůh pomsty. Netuším, co mě v tu chvíli popadlo - asi za to mohl doopravdy alkohol v mé krvi - to nevím - ale ruce se mi automaticky zabořily do jeho vlasů a přitáhl jsem si ho k polibku. Mike nejdříve strnul šokem, ale pak se až příliš ochotně zapojil.
Tenhle polibek byl jiný než ten předchozí. Delší, hlubší, oba jsme jemnou melodii romance s divokou symfonii vášně. Bylo to tak procítěné, nic podobného jsem s Becky necítil a celého mě to pohltilo. Nechtěl jsem se od něj ani na vteřinu odtrhnout… ale musel jsem.
"Proč… proč si to udělal?" lapal po dechu Mike s obličejem pár centimetrů od mého. Měl jsem chuť znovu si pro sebe ukořistit jeho rty.
"Abys nežárlil na moji Becky," vypálil jsem první, co mě napadlo, a pokrčil rameny. Wessonovy při slově moji v očích nepříjemně zaplálo.
"To byl první a poslední polibek od Chrise Jordana, protože další už nedostaneš," vychloubal jsem se. Mike se jen arogantně ušklíbl. Ostatně tak jako vždycky.
"Tsse, takových už jsem měl," prohodil bez stopy zájmu.
"Jo? Chceš se vsadit?" v očích mi plály plamínky hněvu.
"Tak mě polib znovu a já se rozhodnu," pouze pokrčil rameny a dál se na mě díval arogantně. Přímo vybízel, ať si na něj něco zkusím.
"Heh to víš, že-" najednou jsem se zaseknul. Něco mi opětovně došlo. "Dobrý pokus, Mikeu," poznamenal jsem a zachumlal se do deky. "Ale i když jsem opilej a mírně vygumovanej, na tohle ti neskočím."
Wesson si jen povzdychl. "Za zkoušku to stálo."
Pak ze sebe začal sundávat oblečení. Vytřeštil jsem oči. Co se panebože zase chystá udělat? napadlo mě. Za chvilku přede mnou stál Mike jen v trenkách. Nevěděl jsem kam s očima, nutil mě hltat každý centimetr jeho kůže.
"Co to proboha zas děláš?" utrhl jsem se na něj, ale pro jistotu mé oči rentgenovaly protější stěnu.
"Co by? Nenechám tě tady samotného. V noci by ses mohl pozvracet a udusit se," prohlásil znalecky a vlezl si ke mně do peřin. Postel nebyla stavěná pro dva a tak jsme se k sobě chtě nechtě tiskli. Bolestně jsem zasténal.
"Ale copak, Chrisánku, vám se moje společnost nelíbí?" pošeptal mi laškovně Wesson a olízl mi ucho.
"Jde to, když po mě zrovna nevyjíždíš. Přiznám se ti: to už tě mám radši, když mi nadáváš," ohodnotil jsem to.
"Nepovídej," zasmál se Mike. "Má se vrátit starý Wesson?" A nasadil tak chladnou masku, že jsem mu to dokonce i uvěřil. Ale když mu začaly cukat koutky, pochopil jsem, že to vážně jen hraje.
"Seš blbej," prohodil jsem a otočil se k němu zády. Mike si povzdychl a snažil se mě vrátit do původní pozice. Ani to ale nepomohlo.
"Prosím, Chrisi, podívej se mi do tváře," škemral. Jedno slovíčko ve mně vyvolalo strašnou zvědavost.
"Prosíš?" zopakoval jsem po něm.
"Ano, prosím."
"Odkdy Wessonové prosí? Ti si přece berou, co chtějí a nečekají na svolení. Ani je nezajímají city druhých," zajímal jsem se. Vážně mě na něm to slovo udivilo. Tohle jsem od něj neslyšel, ani když jsme bývali nejlepší kámoši. Jenže… co jsme teď? Dávní známí? Přátelé? Rivalové? Nebo dokonce… milenci?
Poslední slovo jsem ze svého seznamu vyškrtl jako první. Znělo to vážně blbě a taky to byla totální kravina.
"Asi si mě změnil, Chrisi," odpověděl po chvíli Mike. "Protože zrovna teď mám strašnou chuť si tě vzít a stejně tomu odolávám," zakřenil se. V tu chvíli jsem strnul. Co když se o něco pokusí, když budu spát? Napadlo mě najednou. Že si mě zase dobíral, jsem poznal, když se ozval jeho smích.
"Debile," neodpustil jsem si. Pak jsem se k němu ale otočil čelem a natisknul se na něj, co nejvíc to šlo. "Stejně tě miluju, Mikeu," vyšlo ze mě dřív, než jsem si uvědomil, co říkám. Ale už mi to bylo jedno. Znovu na mě padla opilecká únava a jediné, co jsem si teď přál, bylo, aby se mi přestal točit svět a žaludek se trochu uklidnil.
Wesson mi neodpověděl, pouze se na mě ještě víc natlačil. To bylo na můj žaludek už příliš.
"Huh, netiskni se tolik, nebo tě vážně pobleju," zašeptal jsem v polospánku. Ještě jsem ucítil, jak se pode mou otřásá tělo zadržovaným smíchem a pak už na mě padla tma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leana Kailien Leana Kailien | Web | 3. října 2011 v 14:10 | Reagovat

Rozhodně jsem se pobavila. Povedlo se ti a už dlouho jsem se na to těšila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama