Stupid Arrogance bonus

21. října 2011 v 19:03 | AngelD |  Stupid Arrogance
Mám pro Vás velké překvapení! Bonusovou "Kapitolu" (no kapitolou bych to zrovna nenazvala) k Arroganci. No jen doufám, že se Vám to bude líbit. I když mám pocit, že mě za ten konec spíš ukamenujete...



V ložnici jednoho blonďatého chlapce leželi na posteli v objetí dva nazí mladíci. Již zmiňovaný blonďák už příjemně pochrupoval, ale černovlásek vedle něho se na svého milence ještě díval a hladil ho po tváři. Najednou si povzdychnul a velmi opatrně, tak aby blonďáčka nevzbudil, se vymanil z jeho náručí. Vstal z postele, nebo spíš z ní spadl, jelikož nebyla stavěná pro dvě osoby. Znovu si povzdychnul a začal se oblékat. Trvalo mu to docela dlouho, neboť měl oblečení rozházené všude po pokoji. Potom přešel k posteli svého milence a jemně ho políbil na rty. Zadíval se mu do tváře a vypadalo to, že by se tak na něj mohl dívat věčně. Opět si povzdychnul a tiše opustil milencův byt.
Bylo pozdě v noci, ulice města zely prázdnotou. Pouliční lampy problikávaly a vydávaly slabě světlo. Černovláskovi jakoby to nevadilo, kráčel po sněhu s naučenou jistotou. Mířil si to ke čtvrti s nepříliš vábnou pověstí. Cestou potkal několik podnapilých chlápků, kteří na něj volali, ale on tomu nevěnoval pozornost. Došel až k zdánlivě opuštěné továrně a sebejistě si to namířil dovnitř. Budova byla skutečně prázdná, ale černovlásek se nad tím ani nepozastavil. Procházel po staré hale a jeho kroky se rozléhaly všude okolo. Najednou se zastavil, klekl si na zem a otevřel průchod do podzemí. Nikoho by nenapadlo, že se tam skrývají tajné padací dveře, pokud jste nevěděli, kde se přesně nachází. Černovlásek vkročil dál do podzemí a zavřel za sebou. Schody vedly níž a níž a cestu osvětlovaly pouze chabé žárovky. Vzduch byl těžký a hutný a byl v něm cítit nepříjemný mrtvolný odér. Když schody konečně skončily, vystřídala je složitá síť chodeb. Byly tam různé dveře oprýskané, kovové některé i dřevěné a jedny dokonce vypadaly, jakože jsou vytesané z kamene. Z některých se ozýval tlumený rozhovor a v jedněch vzdálených dokonce i křik. Ale černovlásek pokračoval dál, bez jakékoliv známky nejistoty. Zdálo se, že se nevěnuje ničemu jinému. Kromě svého cíle. Konečně došel k jedněm pancéřovým dveřím. Chvíli před nimi zaváhal, ale pak se potichu vplížil dovnitř.
Uvnitř byl nepřehlédnutelný hadí zápach. Nepochybně za to mohla obrovská krajta v akváriu. Prostor tady nebyl velký a nepochybně sloužil jako pracovna. U stěn byly knihovny a vzadu stál pracovní stůl obležený papíry. Za stolem seděl muž. Měl dlouhé černé vlasy, nepřirozeně nazelenalou pokožku a zaujatě hleděl do papírů. Nevypadalo to, že by si všimnul nově příchozího.
Černovlásek postával u dveří a nevydal ze sebe ani hlásku. Tiše sledoval muže za stolem a nehýbal se. Po chvíli se muž odtrhnul od papírů a pohlédl na černovláska. Usmál se, ale jeho úsměv vůbec nevypadal pěkně. Bylo na něm něco děsivého, že z toho vstávaly chlupy na zátylku.
"Mikeu," ozval se muž. Měl trochu ruský přízvuk a jeho oči vypadaly skoro jako hadí. "Copak to, že jsi nás poctil svou návštěvou?"
"Mise je splněna," odvětil pouze černovlásek chladně a ledabyle si sednul do křesla naproti muži za stolem.
"To je dobře, Miku. Nic jiného bych od tebe neočekával. Jsi náš nejlep-"
"Vladimire," přerušil jeho komplimenty Mike, "prý máš pro mě novinky."
Muž zvaný Vladimir se zašklebil, pak se nadechnul a přikývnul.
"Tak kde je?" vyptával se dál černovlásek.
"Tady."
"On je ve městě?" Mikeovy oči se zúžili.
"Ano," potvrdil Vladimir. "Ale než něco začneš, mám pro tebe novou práci," zchladil ho rovnou.
"Nemůžeš -"
"Ale můžu, Mikeu. Ještě nejsi připravený. Počkej na vhodnější okamžik. Je tady s ním celá… rodina, jestli to tak můžu nazvat. Nebylo by v tuhle chvíli rozumné útočit," snažil se neklidného žáka utišit.
"A kdy bude?"
"Teď ne. Chci od tebe něco jiného. Chci, aby ses o někoho postaral."
Černovlásek chvíli váhal, ale pak znovu nasadil kamennou masku a pokývnul Vladimirovi, ať tedy pokračuje.
"Jde o jednoho učitele na tvé škole. Prověříš, jestli ve skutečnosti nedělá u policie. Pokud ano… víš, co máš dělat. Ale ať nenecháš žádné stopy, jasné?"
Mikeova tvář, navzdory zjištění, že bude muset možná někoho zabít, se vůbec nezměnila. Pouze se chvíli rozmýšlel a pak přikývnul na souhlas.
"O koho jde?" zeptal se nakonec.
"John Weather. Podrobnější informace jsou ve složce," podal mu černou složku. Mike se zvedl a připravený k odchodu, odkráčel.
"A Mikeu," oslovil ho ještě Vladimir, "stalo se ti dneska něco dobrého?"
Černovlásek ztuhnul a zatnul pěsti. K odpovědi se ovšem neměl. Chvíli tam jen stál, otočený zády k Vladimirovi, ale nevydal ze sebe ani hlásku.
"Měl jsem dojem, že ano," prohodil po chvíli muž za stolem. "Ale zřejmě jsem se mýlil."
Mike to bral jako svolení k odchodu a tak celý napjatý odkráčel pryč…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wicky1239 wicky1239 | E-mail | Web | 23. října 2011 v 19:23 | Reagovat

ahoj :) prepáč že ťa s takýmto otravujem. prosím ťa hlásla by si za mňa na tejto stránke : http://gd-mcr-30stmsvet.blog.cz/1110/anketa-o-postup-do-2-kola-sonbu
som tam ako wicky1239 s My chemical romance
Ďakujem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama